Polský přechod k demokracii

Ondřej Vlček - Polský přechod k demokracii

           ÚVOD

Jednání u kulatého stolu 1989

Demokratizace, ke které došlo na přelomu 80. a 90. let minulého století ve střední a východní Evropě je závěrečnou fází Huntingtonem definované třetí demokratizační vlny, jež započala 25. dubna 1974 tzv. karafiátovou revolucí v Portugalsku.(1) Ve středoevropském prostoru bylo však Polsko tou zemí, která začala s tranzicí jako první, přestože to komunistické vedení neplánovalo. Impulzů k revoltě proti režimu bylo samozřejmě více, a proto si je zkusím v následujících kapitolách jeden po druhém rozebrat. Úvodní kapitola nabízí typologické zařazení polského přechodu k demokracii, kvůli omezenému rozsahu práce však nikterak podrobně. Ze stejného důvodu se nevěnuji ani následné konsolidaci demokracie, přestože uznávám, že mě takový scénář napadl, nicméně cílem práce je objasnit faktory, které vedly k pádu komunistického režimu.

Westerplatte

Daniel Guńka - Westerplatte

Úvod

Kiedy się wypełniły dni, I przyszło zginąć latem, Prosto do nieba czwórkami szli Żołnierze z Westerplatte. (A lato było piękne tego roku.)

Když se naplnily dny A mělo se umírat v létě Čtveřicemi do nebe šli Vojáci z Westerplatte (A toho roku bylo léto krásné)

Prvního dne záři, třicátého devátého roku dvacátého století skončilo teplé a nepokojné léto. Prvního dne školní docházky, tisíc devět-set třicátého devátého roku po Kristu, skončil v Evropě mír. Prvního zcela obyčejného dne podzimu, necelý rok po událostech Mnichova, patnáct minut po čtvrté hodině ranní, započala druhá světová válka útokem na Westerplatte. Křižník Schleswig-Holstein vystřelil svou osudnou symbolickou salvu a poloostrov Westerplatte se na sedm dní pohroužil do štiplavého dýmu a proměnil se v kruté dunící peklo. Kolem dvou set mužů z polské posádky, se postavilo značné přesile Německých útočných sil. Přes značnou technickou i početní přesilu nepřátel, přes zuřivost nespočetných útoku, malá posádka se vydržela v obklíčení bránit nekonečně dlouhých sedm dní – a tím se zapsala do historie neobvyklých válečných výkonu a stala se příkladem vojenské zdatnosti, odhodlanosti, patriotismu a odvahy; stala se symbolem Polského odporu, stala se Polským národním symbolem a posléze kulturním symbolem.

Polsko a Československo v roce 1968 - Postoj Władysława Gomułky k Pražskému jaru

Kristína Ličmanová - Polsko a Československo v roce 1968 - Postoj Władysława Gomułki k Pražskému jaru

Władysław Gomułka

Ve dvacátém století můžeme v dějinách Polska a Československa najít společné, ale i rozdílné rysy. Stejně jako Československo i Polsko vzniklo jako výsledek první světové války. Vznik obou států byl domácím obyvatelstvem vnímán jako obnovení dávné státnosti. Oběma státům bylo také dopřáno pouze dvacet let svobody, protože oba státy zmizely z mapy Evropy v důsledku expanze Německa. Společné mají také to, že porážkou Německa došlo k jejich obnově, avšak zároveň se staly součástí sféry sovětského vlivu.¹

Osobnost Lecha Wałęsy

Pavel Duda - Osobnost Lecha Wałęsy, 7.12.2011

Lech Walesa se narodil dne 29. září 1943 ve dnes již neexistující vesnici Popowo, tehdy to byl okres Lipno. Jeho otec se jmenoval Boleslav a matka Felicie. Jeho otec se živil jako tesař a v oboru byl doslova mistr. Postavil mnoho chalup, stodol i kaplí. Některé z nich se zachovaly dodnes. Felicie zase byla velmi pobožná žena. Za války jeho otec pomáhal partyzánům. Za tuto činnost byl zatčen a poslán na opevňovací práce a pak do pracovního tábora. Po válce se sice vrátil domů, ale krátce nato zemřel. Jeho novým otcem se stal jeho strýc Stanislaw. 

Po ukončení základní školy začal navštěvovat učiliště v Lipně a studoval zde obor mechanizace zemědělství. Zde mu poprvé byly vštěpovány zásady a hesla socialismu. Ve škole nijak nevynikal, ale byl velmi úspěšný v kolektivu svých spolužáků.

Varšavské ghetto a povstání ve varšavském ghettu roku 1943

Lucie Bajerová - Varšavské ghetto a povstání ve varšavském ghettu roku 1943

Před druhou světovou válkou byla Varšava po New Yorku druhým největším židovským centrem na světě. Židé zde tvořili téměř 30% obyvatelstva. (1) Po kapitulaci Polska byli Židé vystaveni diskriminaci, byli přepadávání a odvlékáni na nucené práce. Od listopadu 1939 vešly v platnost protižidovská nařízení, která přikazovala označení Židů i jejich obchodů, omezila dispozici s jejich majetkem a nejrůznějšími způsoby je diskriminovala. V listopadu 1940 izolovali nacisté velkou část Varšavy, kam soustředili všechny Židy

z polského hlavního města. Kolem 138 000 Židů a 113 000 Poláků bylo nuceno změnit své bydliště. Židovské ghetto se nacházelo v centru bývalé židovské čtvrti. Podle odhadů na ploše o velikosti 403 ha žilo 400 – 600 000 Židů. Čtvrť byla od okolí oddělena zdmi o výšce 3 metry a ostnatým drátem. Veškerý pohyb kontrolovaly policejní hlídky. Oddělení ghetta narušilo Židům jejich ekonomické vtahy a znemožnilo jim přístup k majetku, který jim ještě zbyl. Zřízení ghetta bylo důležitým krokem na cestě ke konečnému řešení židovské otázky. Nacistický režim však tyto plány na genocidu nenaplnil okamžitě.

Poláci v 1. světové válce a poválečné obnovení polského státu.

Lukáš Rak - Poláci v 1. světové válce a poválečné obnovení polského státu. (1)

Na světě by se nenašel člověk, který by pamatoval dobu, kdy Polsko bylo nezávislým státem. Varšava a Vilno (Vilnius) byla provinciální ruská města, vzkvétající Gdaňsk (Danzig) a Poznaň (Posen) patřily Prusku a Krakov (Kraków) se Lvovem (Lemberg) tvořily část rakouského císařství.(2) Takto Norman Davies vystihuje situaci Polska na prahu 1. světové války, kdy tři evropské mocnosti okupovaly jeho území, na kterém žilo 20-25 miliónů obyvatel polské národnosti. V různých oblastech Rakouska-Uherska, Německa, Ruska, ale i USA pobývalo dalších 2,5 miliónů Poláků. Ačkoli do vypuknutí válečného konfliktu byly mocnosti (Rakousko-Uhersko, Německo a Rusko) v polské otázce za jedno, a to nedopustit obnovu polské státnosti, v každém záboru měla tato menšina jiné životní podmínky. Nejliberálněji se chovalo Rakousko-Uhersko.

Solidarita

Božena Kaňáková - Solidarita, 30.11.2011

Solidarita vznikla v roce 1980 jako nezávislé odbory. Významu však nabyla až jako masově podporované společenské hnutí, které se stalo symbolem opozice a postavilo se komunistickému režimu v tehdejším Polsku. Spolu s Výborem ochrany dělníků KOR (Komitet Obrony Robotników) přispěla Solidarita k pádu komunismu. 

Vznik tohoto společenského hnutí byl důsledkem dlouhodobější hospodářské krize, ve které se Polsko potácelo již od 60. let. V prázdninových měsících roku 1980 proběhla v Polsku další vlna stávek, které stejně jako v roce 1970, vyvrcholily v gdaňských loděnicích. Dělníci však nevyšli do ulic, jako před deseti lety, ale zůstávali v podnicích, které obsadili, a tím paralyzovali výrobu.