Józefa Piłsudského (1) chápe Davies jako zastánce moderní polské státnosti. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny z Litvy (5. prosince 1867 Zułów, dnes Zalavas– 12. května 1935 Varšava). Navštěvoval ruské gymnázium ve Vilně a krátce i medicínu v Charkově.
Na scénu se dostává roku 1887, kdy je za bratrovu spoluúčast na plánovaném atentátu na cara odsouzen k 5 letům nucených prací ve východní Sibiři. Po epizodních pobytech v západní Evropě a s formujícím přesvědčení o nutnosti reforem se stal spoluzakladatelem Polské socialistické strany (PPS) (2). Jako redaktor Dělníka (Robotnik) se proslavil svou útočností, přímočarostí a zájmem o národní osvobození. V zimě 1901 je v Lodži zatčen za distribuci ilegálních letáků a deportován do varšavské citadely, o které napíše svůj literární debut Desátý pavilon. Bojové čety PPS se během revolučních let 1905 - 1906 postavily do čela stávek a pouličních nepokojů, Piłsudski se v Tokiu snaží formovat legie z ruských vězňů z války v Mandžusku.(3)
