tag:blogger.com,1999:blog-82602451013579068292024-03-19T03:34:48.912-07:00Moderní dějiny Polska a ČeskoslovenskaPolska i Czechosłowacja w latach 1918-1989. Stosunki polsko-czechosłowackie w XX wieku. Československo-polské vztahy ve 20. století. Články, referáty, eseje..benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.comBlogger16125tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-8653183026504595602012-01-02T11:51:00.000-08:002012-01-21T11:59:23.312-08:00Polský přechod k demokraciiOndřej Vlček - Polský přechod k demokracii<br />
<br />
<br />
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
ÚVOD</div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://img9.ct24.cz/cache/616x347/article/7/668/66739.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="110" src="http://img9.ct24.cz/cache/616x347/article/7/668/66739.jpg" width="200" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jednání u kulatého stolu 1989</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Demokratizace, ke které došlo na
přelomu 80. a 90. let minulého století ve střední a východní
Evropě je závěrečnou fází Huntingtonem definované třetí
demokratizační vlny, jež započala 25. dubna 1974 tzv.
karafiátovou revolucí v Portugalsku.<span style="font-size: 11px;">(1)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Ve středoevropském prostoru bylo však Polsko tou zemí, která
začala s tranzicí jako první, přestože to komunistické
vedení neplánovalo. Impulzů k revoltě proti režimu bylo
samozřejmě více, a proto si je zkusím v následujících
kapitolách jeden po druhém rozebrat. Úvodní kapitola nabízí
typologické zařazení polského přechodu k demokracii, kvůli
omezenému rozsahu práce však nikterak podrobně. Ze stejného
důvodu se nevěnuji ani následné konsolidaci demokracie, přestože
uznávám, že mě takový scénář napadl, nicméně cílem práce
je objasnit faktory, které vedly k pádu komunistického
režimu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"></span></div>
<a name='more'></a><div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">1.
TYPOLOGICKÉ ZAŘAZENÍ TRANZICE</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">K typologickému zařazení
polské tranzice použiji klasickou teorii přechodů, kterou nám
nabízí Alfred Stepan,<span style="font-size: 11px;">(2)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> který se zaměřuje na úlohu dvou faktorů. Prvním z nich
jsou aktéři, kteří jsou odpovědni za přechod, druhým strategie
demokratizačního přechodu. U samotných aktérů, rozlišených na
elity a masy, zdůrazňuje význam ochoty starých elit participovat
na změně. Podle těchto kritérií rozlišuje Stepan čtyři
možnosti přechodu: pakt, reformu, vnucení a revoluci. Dvořáková
s Kuncem řadí polský příklad z léta 1989 za klasickou
reformu, kdy pod tlakem společnosti (aktérem jsou masy) uzavře
vládnoucí skupina kompromis s představiteli opozice.<span style="font-size: 11px;">(3)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Blanka Říchová k ní dodává, že „</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>iniciativa
sice přichází od mas, tedy zdola, avšak vyvolává u vládnoucích
skupin ochotu ke kompromisům</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">“<span style="font-size: 11px;">(4)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Dalo by se samozřejmě namítnout, že aktérem tlačícím na
stávající politické představitele byly opoziční elity ze
Solidarity, nicméně úloha, kterou sehrály demonstrující masy
nespokojených Poláků k přimění vlády k jednání
s opozicí je naprosto zásadní, neboť právě demonstrující
masy byly tím, kdo přinutil komunistické představitele jednat
s opozicí. Takovéto teoretické vymezení však neobjasní o
přechodu zhola nic. Například československou tranzici
typologicky zařadíme stejně jako tu polskou, přesto byla jiná.
Proto je k vysvětlení přechodu potřeba popsat konkrétní
procesy, které stály na počátku změny. </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">A
o nich píši v následujících kapitolách.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">2.
ROLE KATOLICKÉ CÍRKVE</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Velmi podstatnou úlohu hrála při
pádu nedemokratických režimů v celé střední a východní
Evropě katolická církev i fakt, že byl do jejího čela 16. října
1978 zvolen Polák, krakovský arcibiskup Karol Wojtyła. Důležitost
Wojtyłova zvolení si plně uvědomovali i komunisté. V jedněch
italských novinách se dokonce psalo, že „</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>by
Sověti raději viděli Solženicyna na místě generálního
tajemníka OSN než Poláka na papežském stolci</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">.“<span style="font-size: 11px;">(5)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> A nutno říci, že nebyli daleko od pravdy. Když Svatý otec
navštívil v červnu následujícího roku rodné Polsko, jasně
se ukázalo, jak silnou podporu má v zemi katolická církev a
naopak jak slabý je komunistický režim.<span style="font-size: 11px;">(6)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> To demonstruje i fakt, že v květnu 1988 schválil ještě
komunistický Sejm tři zákony, které výrazně posilují jak
postavení církví (nejen římskokatolické, přestože ta je
drtivě největší), tak i individuální svobodu vyznání (tzv.
zákon o garancích svobody svědomí a vyznání, zákon o vztazích
mezi státem a katolickou církví a zákon o sociálním zabezpečení
duchovních).<span style="font-size: 11px;">(7)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Představa, že by byl podobný zákon schválen v jiném státě
východního bloku je zcela nemyslitelná.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Na otázku proč je Polsko tak silně
religiózním státem, a tedy proč hrála církev tak významnou
roli v boji za svobodu, nám poměrně přesně odpovídá vývoj
(ne)státu po celé 19. století. Zatímco například český boj za
nezávislý stát se opíral o historické právo a jazyk
(náboženství nehrálo žádnou roli, neboť téměř v celém
Předlitavsku převažovalo katolické vyznání), polský boj byl
bojem daleko složitějším, neboť jazykové vymezení se vůči
třem mocnostem, které od roku 179</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">3
okupovaly polské území bylo doprovázeno rozdílností vyznání.
C</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">leavage
národnostní byla tedy prohlubována cleavage náboženskou. A
nejinak tomu bylo v době meziválečné, kdy byla polská
společnost asi nejvíce fragmentovanou společností v Evropě.
I v této etapě je důležitá role polského jazyka stejně
jako katolického vyznání, které odlišuje etnického Poláka
např. od ortodoxního či řeckokatolického polského Ukrajince.<span style="font-size: 11px;">(8)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> O důležitosti „</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>modelu
Polák-katolík především v čase záboru státu</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">“
píše i Michal Kubát.<span style="font-size: 11px;">(9)</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: 11px;"><br /></span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: 11px;"><br /></span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">3.
SOLID</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">ARITA
A KULATÝ STŮL</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Po
tragické nehodě z konce roku 1967, při níž uhořelo
v gdaňské loděnici 22 lidí, sílí vlna protestů dělnictva
proti komunistickému režimu. Tenkrát Lech Wa</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">łęsa,
pozdější vůdce domácího protirežimního odboje, prohlásil:
„</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>honí nás jako koně,
ale koně alespoň nakrmí a napojí a nenechají je shořet
v maštali“</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">.<span style="font-size: 11px;">(10)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Špatné postavení právě dělníků spolu s obrovským
zadlužením země (vláda se snažila koupit si loajalitu obyvatel
zvyšováním životní úrovně, na kterou si však musela půjčit
ze zahraničí) provázeným stávkami a demonstracemi, teď už
nejen v nejprůmyslovějších oblastech, vedlo k povolení
zakládání vlastních odborových svazů. 23. června 1976 vznikl
Výbor na obranu dělníků, páteřní organizace opozice hájící
zájmy hlavně pracovní, o čtyři roky později bylo dokonce
oficiálně zaregistrováno opoziční politické hnutí Solidarita,
jehož výzvy sice stále mohla vláda ignorovat, ne však na
dlouho.<span style="font-size: 11px;">(11)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">Po demonstracích, které
provázely de facto celý rok 1988 se rozhodl Czesław</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Kiszczak, ministr vnitra Polské lidové republiky, že vláda zahájí
jednání s opozicí s cílem ukončení krize. Výměnou
za slib jednání s opozicí chtěla vláda ukončení
demonstrací. Zde dochází k důležitému mezníku přechodu.
Polští komunisté si uvědomili, že už nejsou schopni řešit
stávající situaci sami, a že jediný možný způsob, jak ji
překonat, je jednání s Wa</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">łęsovou
Solidaritou. </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">K prvnímu
zasedání došlo 6. února, mimo opozici byla jednání přítomna i
církev, respektive její zástupci, čímž mělo být dosaženo
celospolečenského konsensu. Polští komunisté tedy
nekapitulovali jen před opozicí, nýbrž především sami před
sebou, před vlastní neschopností řešit stávající situaci, do
které zemi oni sami dovedli.<span style="font-size: 11px;">(12)</span></span><sup><span style="font-family: Arial, sans-serif;"></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">5.
ODLIŠNÝ KOMUNISMUS</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Oproti socialistickému
Československu, jehož stranický systém lze definovat jako systém
jediné strany, se polský stranický systém liší existencí
dalších dvou, komunistické Polské sjednocené dělnické straně
sice zcela podřízených, nicméně vnitřně fakticky nezávislých,
stran – Sjednocené lidové strany (ZLS) a Demokratické strany
(SD). Italský politolog Giovanni Sartori vytvořil pro polský typ
stranického systému před červnem 1989 speciální termín, systém
hegemonické strany.<span style="font-size: 11px;">(13)</span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Hegemonní postavení PZP</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">R
nikterak nenarušovala existence ZLS a SD, protože to byla právě
ona komunistická formace, kdo rozhodoval o jejich bytí a nebytí.
Navíc bylo předem rozhodnuto, kdo získá jaké zastoupení
v parlamentu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">Systém hegemonické strany je jeden
z důvodů poklidného předání moci. Při únorových jednání
vlády s opozicí svolila komunistická vláda, že na červen
vypíše volby. Nicméně 65 % mandátů bylo předem obsazeno lidmi
z vládního tábora (PZPR, ZSL a SD). a pouze o 35 % mandátů
se soutěžilo. Drtivé vítězství Solidarity by bylo k ničemu,
pokud by existovala pouze PZPR, protože kdyby neexistovaly další
dvě strany, opoziční Solidarita by musela složitě vyjednávat,
teď už opravdu svobodné, nové volby (což by se jí asi ani
nepodařilo). Takto jí stačilo „pouze“ přesvědčit zbylé dvě
vládní strany (odpusťte mi výraz vládní, ale budu je tak
nazývat, přestože na exekutivní moci neparticipovaly), aby
opustily Sjednocenou dělnickou stranu a přidaly se právě
k Wal</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">esovu
hnutí. Komunistický režim měl tedy stejný konec jako začátek.
Jako klíčová se pro jeho životaschopnost ukázala schopnost PZPR
ovládat své satelitní strany. Díky nim se dokázala vypořádat
v roce 1947 s Myko</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">ł</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">ajczykovou PSL</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">,
a tak se dostat k moci. A díky nim o ni po 40 letech přišla.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">ZÁVĚR</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"> Polská
komunistická strana vládla Polsku více než 40 let. A přestože
se tendence k ukončení jejího vedoucího postavení objevovaly v
polské společnosti po celou tuto dobu, k jejímu konci došlo
až na sklonku 80. let. A přestože nebylo Polsko ani z daleka
nejrozvinutější zemí východního bloku, bylo první ze zemí
střední a východní Evropy, komu se to podařilo. V době
únorových rozhovorů vlády s opozicí bylo vedení
československých, bulharských, rumunských a dalších komunistů
stejně pevné, jako zeď rozdělující Berlín na dva světy.
Polská vůle po svobodě posilovaná pevnou katolickou vírou a
touhou po zlepšení pracovních podmínek se stala jedním
z impulzů demokratizace ve zbytku východního bloku. Polští
bojovníci za svobodu, laureát Nobelovy ceny míru Lech Wa</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">łęsa
i posel míru, první slovanský papež, blahoslavený Jan Pavel II.
(Karol Wojtyła) jsou známí po celém světě a jsou to právě
oni, kdo významnou měrou přispěli k pádu železné opony,
čímž pomohli nastolení míru a svobody nejen v Evropě.</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">
</span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"> </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><br /></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">ZDROJE</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">DVOŘÁKOVÁ,
Vladimíra – KUNC, Jiří: </span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i>O
Přechodech k demokracii</i></span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">.
Slon 1994.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">HOLZER,
Jerzy: </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>From Post-war Cisis
to Authoritarianism</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">. In:
Berg-Schlosser, Dirk – Mitchell, Jeremy: Contitions of Democrycy in
Europe 1919-1939. London 2000.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">HUNTINGTON,
Samuel: </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>Třetí vlna</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">.
CDK 2008.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">KOVÁCS,
István: </span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i>Pi</i></span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i>ł</i></span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i>sudski…
Katyň… Solidarita… Klíčové pojmy polských dějin 20.
století</i></span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">.
Barrister & Principal 2010.</span></span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">KUBÁT,
Michal: </span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i>Demokracie
v Polsku: Politický systém Polské republiky 1989-2005</i></span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">.
Slon 2005.</span></span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">LIDOVÉ
NOVINY: </span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i>Kronika
20. století</i></span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">.
Fortuna Libri 2007.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">POHANKA,
Tomáš a kol.: Jan Pavel II.: </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>Kronika
neobyčejného života</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">.
Ottovo nakladatelství 2002.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">ŘÍCHOVÁ,
Blanka: </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>Přehled moderních
politologických teorií</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">.
Portál 2000.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">SARTORI,
Giovanni: </span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><i>Strany a stranické
systémy: Schéma pro analýzu</i></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;">.
CDK 2005.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">STEPAN,
Alfred: </span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i>Paths
towards Redemocratization: Theoretical and Komparative
Considerations</i></span></span><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: small;">.
Baltimore 1986.</span></span></div>
<br />
<br /></div>
<div id="sdfootnote3">
</div>
(fotozdroj: <a href="http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/56756-solidarita-vyhrala-prvni-volby-polaci-si-zvolili-demokracii/?mobileRedirect=off" target="_blank">ceskatelevize.cz</a>)<br />
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;">POZNÁMKY:</span></div>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
1 HUNTINGTON, Samuel: <i>Třetí vlna</i>. CDK 2008, s. 29.</div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">2 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">Podrobně k teorii přechodů in: STEPAN, Alfred:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">Paths towards Redemocratization: Theoretical and Komparative Considerations</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. Baltimore 1986.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">3 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra – KUNC, Jiří:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">O Přechodech k demokracii</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. Slon 1994, s. 64.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">4 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">ŘÍCHOVÁ, Blanka:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">Přehled moderních politologických teorií</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. Portál 2000, s. 245.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">5 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">POHANKA, Tomáš a kol.:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">Jan Pavel II.: Kronika neobyčejného života</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. Ottovo nakladatelství 2002, s. 88.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">6 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">LIDOVÉ NOVINY:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">Kronika 20. století</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. Fortuna Libri 2007, s. 1151.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">7 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">KUBÁT, Michal:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">Demokracie v Polsku: Politický systém Polské republiky 1989-2005</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. Slon 2005, s. 144.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">8 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">HOLZER, Jerzy:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">From Post-war Cisis to Authoritarianism</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. In: Berg-Schlosser, Dirk – Mitchell, Jeremy:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">Contitions of Democrycy in Europe 1919-1939</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. London 2000, s. 337-338.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">9 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">KUBÁT, Michal: c.d., s. 145.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">10 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">KOVÁCS, István:</span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"> </span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">Pi</i><span style="font-family: Arial, sans-serif; line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;"><i>ł</i></span><i style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">sudski… Katyň… Solidarita… Klíčové pojmy polských dějin 20. století</i><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">. Barrister & Principal 2010, s. 258.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">11 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">KOVÁCS, István: c.d., s. 281.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">12 </span><span style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 47px;">KUBÁT, Michal: c.d., s. 22.</span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="text-align: justify; text-indent: 47px;">13 SARTORI, Giovanni: </span><i style="text-align: justify; text-indent: 47px;">Strany a stranické systémy: Schéma pro analýzu</i><span style="text-align: justify; text-indent: 47px;">. CDK 2005, s. 235.</span>
</div>
<div class="sdfootnote">
<span style="text-align: justify; text-indent: 47px;"><br /></span></div>
<div class="sdfootnote">
<span style="text-align: justify; text-indent: 47px;"><i>Práce neprošla před publikací jazykovou korekturou.</i></span></div>
</div>
<br />benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com1Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-54059868493017275782011-12-12T10:10:00.000-08:002012-01-18T10:16:51.211-08:00WesterplatteDaniel Guńka - Westerplatte<br />
<br />
<span style="font-size: large;">Úvod</span><br />
<div>
<table border="0" cellpadding="7" cellspacing="0"><colgroup><col width="129*"></col><col width="127*"></col></colgroup><tbody>
<tr valign="TOP"><td width="50%"><div align="LEFT" lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #404040;"><i>Kiedy
się wypełniły dni, </i></span>
</div>
<div align="LEFT" lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #404040;"><i>I
przyszło zginąć latem, </i></span>
</div>
<div align="LEFT" lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #404040;"><i>Prosto
do nieba czwórkami szli </i></span>
</div>
<div align="LEFT" lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #404040;"><i>Żołnierze
z Westerplatte. </i></span>
</div>
<div align="LEFT" lang="pl-PL">
<span style="color: #404040;"><i>(A lato było
piękne tego roku.) </i></span>
</div>
</td>
<td width="50%"><div align="RIGHT" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #404040;"><i>Když
se naplnily dny</i></span></div>
<div align="RIGHT" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #404040;"><i>A
mělo se umírat v létě</i></span></div>
<div align="RIGHT" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #404040;"><i>Čtveřicemi
do nebe šli</i></span></div>
<div align="RIGHT" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #404040;"><i>Vojáci
z Westerplatte</i></span></div>
<div align="RIGHT" lang="cs-CZ">
<span style="color: #404040;"><i>(A toho roku
bylo léto krásné)</i></span></div>
</td>
</tr>
</tbody></table>
</div>
<div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Prvního dne záři,
třicátého devátého roku dvacátého století skončilo teplé a
nepokojné léto. Prvního dne školní docházky, tisíc devět-set
třicátého devátého roku po Kristu, skončil v Evropě mír.
Prvního</span><span lang="cs-CZ"> zcela obyčejného dne podzimu,
necelý rok po událostech Mnichova, patnáct minut po čtvrté
hodině ranní, započala druhá světová válka útokem na
Westerplatte. Křižník Schleswig-Holstein vystřelil svou osudnou
symbolickou salvu a poloostrov Westerplatte se na sedm dní pohroužil
do štiplavého dýmu a proměnil se v kruté dunící peklo.
Kolem dvou set mužů z polské posádky, se postavilo značné
přesile Německých útočných sil. Přes značnou technickou i
početní přesilu nepřátel, přes zuřivost nespočetných útoku,
malá posádka se vydržela v obklíčení bránit nekonečně
dlouhých sedm dní – a tím se zapsala do historie neobvyklých
válečných výkonu a stala se příkladem vojenské zdatnosti,
odhodlanosti, patriotismu a odvahy; stala se symbolem Polského
odporu, stala se Polským národním symbolem a posléze kulturním
symbolem.</span></div>
<a name='more'></a><span lang="cs-CZ"> </span>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Před práci
samotnou bych se chtěl ještě vyjádřit k mnou použitým
zdrojům. Obecně by se dalo říct, že je v českém prostředí
problém sehnat kvalitní literaturu k dané tématice. Historické
monografie se události zabývají často povrchně, útržkovitě a
v jednotlivých faktografických údajích často panuje značná
neshoda. </span><span lang="cs-CZ">Paradoxně, běžně tak
nespolehlivý zdroj, jako je Wikipedie, často přináší daleko
přesnější a kompletnější informace – i z toho důvodu
jsem se rozhodl polskou wikipedii použit jako doplňující zdroj.
Především pak jednotlivé fáze útoku a obrany jsem čerpal téměř
kompletně z Richterovy knihy </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka
začala v Polsku</i></span><span lang="cs-CZ">, jednoduše
proto, že jako jediná zachází podrobněji do detailu průběhu
jednotlivých dnu.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span lang="cs-CZ"></span></div>
<h1 style="page-break-before: always; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><span lang="cs-CZ">Předpeklí:
</span><span lang="cs-CZ">Přípravy k tragédii</span></span></h1>
<div>
<table border="0" cellpadding="7" cellspacing="0" style="text-align: justify; width: 611px;">
<colgroup><col width="292"></col>
<col width="292"></col>
</colgroup><tbody>
<tr valign="TOP">
<td width="292"><div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>I
tak śpiewali: - Ach, to nic, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Że
tak bolały rany, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Bo
jakże słodko teraz iść </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Na
te niebiańskie polany. </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>(A na ziemi
tego roku było tyle wrzosu na bukiety.) </i></span>
</div>
</td>
<td width="292"><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i><span lang="cs-CZ">A
takto zpívali: - To nic není</span><span lang="cs-CZ">,</span></i></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i><span lang="cs-CZ">Že
nás bolely rány</span><span lang="cs-CZ">,</span></i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Jak
je sladce jít,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Na
ty nebeské planiny.</i></span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i><span lang="cs-CZ">(A
v</span><span lang="cs-CZ"> tomto roce bylo na zemi spousta
vřesu na kytice) </span></i></span>
</div>
</td>
</tr>
</tbody></table>
</div>
<div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">Nechci se zde
zabývat všemi podrobnostmi obecně známeho počátku druhé
světové války, </span><span lang="pl-PL">smlouvami, které se
tahnou několik let do minulosti a které figurují v každé
učebnici dějepisu, proto zdůrazním pouze události, o kterých si
myslím, že nějakým způsobem mají pro události na Westerplatte
význam. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">První je problém
polské mobilizace (vlastně nemobilizace)</span><span lang="pl-PL">.
Polsku muselo být zcela jasné, že útok přijde, nasvědčovalo
tomu mnoho věcí. Kromě nepřímých varování, jako propaganda,
vyzbrojování německých paramilitantních uskupení, diverzi,
vytržnosti, agresivní nacistická rétorika apod. tady byly i
varování přímá. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">V</span><span lang="pl-PL">elmi
výrazného varování se Polské straně dostalo 26 srpna. Na tento
den byla naplanována původní realizace </span><span lang="pl-PL"><i>Fall
Weiss</i></span><span lang="pl-PL">, avšak rozkaz byl na poslední
chvíli odvolán. Odvolání rozkazu se dostalo ke všem jednotkám
kromě jednotky utajeného praporu </span><span lang="pl-PL"><i>abwehru</i></span><span lang="pl-PL">,
německé tajné služby vystupující pod názvem 800. výcviková
stavební rota, ktera provedla podle původního plánu útok na
stanici v Mostech u Jablunkova. Jednotka o síle 24 mužů stanici
sice obsadila, ale následně byla odvolána a vrátila se zpět na
německou stranu. Německá strana se pokusila incident zakrýt
tvrzením, že šlo pouze o pohraniční nedorozumění a dokonce
nabídla zaplacení náhrady za porušení hranic. (1)</span><sup><span lang="pl-PL"><sup></sup></span></sup></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<sup><span lang="pl-PL"><br /></span></sup></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">Přesto proběhla
pouze částečná mobilizace, a to vlivem neustálých zásahu
Anglie a Francie, které ještě pořad doufaly, že se situace nějak
zmírní. Jelikož Polsko do Francouzkou-Anglické pomoci vkládalo
velké naděje, nechtělo podniknout nic, co by mohlo být bráno
jako záminka a vyvolání konfliktu a co by umožnilo mocnostem si
nad nerozumným Polskem umýt ruce. Úplná mobilizace byla vyhlašena
až 31. Srpna, což je příliš pozdě, aby to mohlo mít nějaký
zásadní účinek. (2)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<sup><span lang="pl-PL"><br /></span></sup></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">Další varování
přišlo 28. Srpna, kdy Hitler překvapivě zrušil Polsko-Německou
smlouvu o neutočení. V té době už polská strana mohla plně
očekávat brzký útok, co však nemohla vědět, byl způsob, jakým
proběhne: zcela nová taktika bleskové války. „Mohli přesně
odhadnout, kde a přibližně rovněž kdy přijde útok, ale
rozhodující bylo, že nikoli jak.” Podle původních plánu
vypracovaných pro případ německé agrese se poláci rozhodli
umístit své síly u Německých hranic a to s záměrem hájit
každý kousek polské země.<span style="font-size: 11px;"> </span>(3)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">Neschopnost vzdát se neubranitelného uzemí a zároveň rezignace
na vytvoření pevné, jednotné obrané linie<span style="font-size: 11px;"> </span>(4) </span><span lang="pl-PL">vedlo k tomu, že na většině míst byly polské obrané pozice
překonány už v prvních hodinách války, kdežto jednotlivé
ostrůvky odporu, jako třeba Westerplatte nebo polostrov Hell,
zůstaly ještě relativně dlouhou dobu odříznuty a osamoceny v
týle nepřítele - bez možnosti zasobování, doplnění stavu
mužstva, bez možnosti poskytnout raněným naležitou péči, nebo
možnosti se stáhnout se zbytkem armády na výhodnější pozici -
a zároveň vydány neustálym nerušeným útokum nepřítele.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">Přímym pretekstem
předchazejícím vyhlašení války byl spor o Gdański korydor</span><span lang="pl-PL">
a o svobodné město Gdańsk, které bylo významným přístavem.
Koridor se měl stát podle záměru Versailské smlouvy polskou
bariérou rozdělující území německa a pruska.<span style="font-size: 11px;"> </span>(5)</span><span lang="pl-PL"> Touto bariérou se stal a stal se také rozbuškou, na které Hittler
vystavěl svou agresivní proti polskou politiku. Westerplatte
tvořilo významný strategický bod nedaleko Gdańska, který svou
pozici bránil plnému využití přístavu a přesunu zásob a
jednotek – z pohledu p</span><span lang="pl-PL"></span><span lang="pl-PL">oláku
musel být ubráněn, což dokladá i umístění schopné posádky a
tajné opevňovací práce. Není tedy náhoda, že druhá světová
válka symbolicky započala právě na tomto místě. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">Němci se už v
průběh</span><span lang="pl-PL">u </span><span lang="pl-PL"></span><span lang="pl-PL">39
roku snažili o Gdańském koridoru jednat. Ze strany Ribbentropa
padaly dokonce takové nesmyslné návrhy, jako poskytnutí práv
ohledně koridoru za pomoc při útoku na SSSR.<span style="font-size: 11px;"> </span>(6)</span><span lang="pl-PL"> Cílem jednání ale nebylo otázku koridoru a Gdańska vyřešit,
ale nastolit jako vážný problem, z kterého následně půjde
udělat záminku.<span style="font-size: 11px;"> </span>(7)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span lang="pl-PL"></span></div>
<h1 style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><span lang="cs-CZ">Poměr sil</span><span lang="cs-CZ"> a jiné
technické detaily</span></span></h1>
<div>
<table border="0" cellpadding="7" cellspacing="0" style="text-align: justify; width: 611px;">
<colgroup><col width="292"></col>
<col width="292"></col>
</colgroup><tbody>
<tr valign="TOP">
<td width="292"><div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>W
Gdańsku staliśmy jak mur, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Gwiżdżąc
na szwabską armatę, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Teraz
wznosimy się wśród chmur, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Żołnierze z
Westerplatte.</i></span></div>
</td>
<td width="292"><div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>V
Gdaňsku jsme stáli jako zeď,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Hvízdajíc
na německé dělo,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Teď
se vznášíme uprostřed mraků,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Vojáci
z Westerplatte. </i></span>
</div>
</td>
</tr>
</tbody></table>
</div>
<div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Počet obránců
Westerplatte je uváděn v</span><span lang="cs-CZ"> různých
zdrojích jinak. Většinou se uvádí kolem 180 lidí,<span style="font-size: 11px;"> </span>(8)</span><span lang="cs-CZ"> nicméně třeba Karel Richter ve své publikaci uvádí číslo 229.
V každém případě toto číslo by nemělo být větší,
nežli 230 můžu ve zbrani včetně minimálně jednoho lékaře a
několika důstojníku.<span style="font-size: 11px;"> </span>(9)</span><span lang="cs-CZ"> Williamson dokonce jednotku umístěnou na Westerplatte považuje za
elitní oddíl, kterému velel major Henryk Sucharski.<span style="font-size: 11px;"> </span>(10)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Co se týče výz</span><span lang="cs-CZ">
cvx</span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ">vc
broje, i zde se zdroje rozcházejí. Hrbek</span><span lang="cs-CZ"><i>
</i></span><span lang="cs-CZ">uvádí</span><span lang="cs-CZ"><i>
</i></span><span lang="cs-CZ">výzbroj v rozsahu jednoho 75mm mm
děla, dvou děl ráže 37mm, a čtyřech minometů.<span style="font-size: 11px;"> </span>(11)</span><span lang="cs-CZ"> Richter se naopak třeba o 75mm dělu vůbec nezmiňuje, ale
upřesňuje počet lehčích zbraní na 43 lehkých kulometů a 160
pušek.(12)</span><span lang="cs-CZ"> Na polské wikipedii<span style="font-size: 11px;"> </span>(13)</span><span lang="cs-CZ"> se dá dále naleznout, že se jednalo o 18 těžkých, 17 ručních
a 8 lehkých kulometů. Navíc posádka měla k dispozici 40
pistolí a kolem 1000 granátu. Podle plánu se měl ostrov v případě
útoku vydržet bránit 6 hodin.<span style="font-size: 11px;"> </span>(14)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Samotný poloostrov
nesměl být podle úmluv opevňován, nicméně byly alespoň tajně
posílený některé stěny budov</span><span lang="cs-CZ"> a
provedeny menší fortifikační práce, včetně stavby několika
betonových bunkru.<span style="font-size: 11px;"> </span>(15)</span><span lang="cs-CZ"> Zároveň se zdá, že ani Němci si od počátku nebyli jistí, jaké
obranné prvky Poláci mají k dispozici.<span style="font-size: 11px;"> </span>(16)</span><span lang="cs-CZ"> Přesto počítali s docela rychlým a bezproblémovým
vítězstvím.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span lang="cs-CZ"></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 1cm; margin-right: 0.5cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;">„<i>Zatím co z přídě a středu lodě
blýskají ohnivé jazyky salv, připojuje s k nim štěkot
kulometů a rány z minometů a střely z protiletadlových
děl, které z výšek nadstaveb bezprostředně zaměřují
palbu do východní části Westerplatte. Domníváte se, že tam
ještě někdo žije? Ptá se starší bocman obsluhy svého děla a
vysunuje hlavu, aby si skulinou v bunkru prohlédl ohňostroj na
druhé straně. Lidé potřásají hlavami v mlčení a otírají
si pot z mokrých čel: Ne, pane starší bocmane, najisto
nikdo!“<span style="font-size: 11px;"> </span>(17)</i></span></div>
</div>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Proti takto vyzbrojené
posádce na druhé straně stala docela početná a hmotně daleko
lépe zabezpečená armáda. Stejně jako v případě polské
strany, různé zdroje operují s odlišnými čísly, proto
tyto čísla uvádím orientačně jako prostředek k prezentaci
německé převahy, na které drobné rozdíly mnoho nezmění.
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Richter uvádí 1500
mužů, 2 baterie 150mm houfnic, 2 polní baterie, čtyři 210mm
minomety a k</span><span lang="cs-CZ"> tomu 18 lodních děl
křižníku Schleswig-Holstein a 6 děl dvou torpédoborců.
Wikipedie uvádí až 60 děl různého typu. Německá armáda byla
složená z rozličných jednotek, včetně některých
polovojenských útvaru a milicí SS. Útoku se ale účastnila i 229
člena elitní 3. Marine-Stoßtrupp-Kompanie. Celé operaci velel
Gustav Kleikamp.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span lang="cs-CZ"></span></div>
<h1 style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><span lang="cs-CZ">Westerplat</span><span lang="cs-CZ">te –
sedm dní pekla</span></span></h1>
<div>
<table border="0" cellpadding="7" cellspacing="0" style="text-align: justify; width: 611px;">
<colgroup><col width="292"></col>
<col width="292"></col>
</colgroup><tbody>
<tr valign="TOP">
<td width="292"><div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>I
ci, co dobry mają wzrok </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>I
słuch, słyszeli pono, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Jak
dudnił w chmurach równy krok </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Morskiego
Batalionu. </i></span>
</div>
</td>
<td width="292"><div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>A
ti, kteří mají dobrý zrak</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>A
sluch, prý slyšeli,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Jak
duněl v mracích rovný krok,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Mořského
batalionu. </i></span>
</div>
</td>
</tr>
</tbody></table>
</div>
<div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><b>1. </b></span><span lang="cs-CZ"><b>záři
1939</b></span><span lang="cs-CZ">, v 4 hodiny a 45</span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ">
minut ráno, Schleiswig-Holstein vypálil ze vzdálenosti asi 500
metrů směrem k Westerplatte první zničující salvu granátu
ráže 280mm. Ve stejnou chvíli se po spojnici s územím města
Gdańsk vrhly do útoku první německé oddíly, a poloostrov začalo
z protějšího břehu ostřelovat i několik těžkých
kulometů. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Proti kulometům
zahájilo palbu polské</span><span lang="cs-CZ"> 75mm dělo, ale po
několika ránách bylo umlčeno kontrapalbou z křižníku.
Proti pěchotě začala pálit baterie minometů. První útok byl
odražen se ztrátou 4 mužů a další čtyři byli raněni.<span style="font-size: 11px;"> </span>(18)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Ani druhý pokus,
opakovaný večer, nedopadl pro němce dobře. Na polské straně
nepřibyly žádné další ztráty, ale německé ztráty se
počítaly na osmdesát dva mužů.<span style="font-size: 11px;"> </span>(19)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><b>2</b></span><span lang="cs-CZ"><b>.
záři</b></span><span lang="cs-CZ"> se němci pokusili trochu změnit
taktiku. Místo pozemních útoku se pokusili poloostrov srovnat se
zemí. Do práce se daly především slavné německé „štuky“
označením JU 87, které se v počtu 47 letounů<span style="font-size: 11px;"> </span>(20)<span style="font-size: 11px;"> </span></span><span lang="cs-CZ">vrhly
v mohutném třičtvrtěhodinovém náletu na Westerplatte.
K zemi mířily zápalné i trhavé 500kg pumy. Nálet byl
opravdu devastující, povedlo se mu srovnat se zemí strážnici č.
5, kde zemřelo sedm mužů. Kromě toho pumy zasáhly: část
kasáren, kuchyň, radiostanici, spojovací a signalizační
ústřednu, vodovodní síť, část proviantního skladu. Byla
zničena většina těžkých zbraní včetně minometů, zůstaly
jen lehké kulomety a pušky. Po kapitulaci p</span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ">oláci
přiznali, že kdyby němci zaútočili hned, tak by je nedokázali
zastavit, ale němci počátek útoku odložili až na pozdní 22
hodinu a do té doby se obráncům povedlo znovu zmobilizovat.<span style="font-size: 11px;"> </span>(21)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Wikipe</span><span lang="cs-CZ">die
uvádí, že doba náletu německého letectva znamenala taky pro
vojáky vážnou psychickou krizi – major Sucharski přikázal
vyhlásit kapitulaci, ale rozkaz byl zrušen jeho zástupcem
Dąbrowskim, který přikázal sundat bílou vlajku a majora izolovat
od zbylých vojáku a sám dočasně převzal velení.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><b>3</b></span><span lang="cs-CZ"><b>.
záři</b></span><span lang="cs-CZ"> došlo k dvěma neúspěšným
nočním útokům. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><br /></span></div>
</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 1cm; margin-right: 0.5cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;">„<i>Celý polský národ s obdivem a
starostí sleduje hrdinnou obranu Westerplatte v Gdaňsku, kde
oddíl Polské pěchoty odráží útoky mnohem početnějších
nepřátelských pozemních sil, prováděné s podporou těžkých
děl německé bitevní lodi Shleswig—Holstein. […]</i></span></div>
</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 1cm; margin-right: 0.5cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>(„Kurjer Warszawski“, Varšava 3.9.
1939, nr 243.)“<span style="font-size: 11px;"> </span>(22)</i></span></div>
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><b>4</b></span><span lang="cs-CZ"><b>.
záři</b></span><span lang="cs-CZ"> se opakovalo mohutné
ostřelování, ke kterému se přidaly dva torpédoborci, baterie
210mm minometu a baterie z Glettkau.<span style="font-size: 11px;"> </span>(23)</span><sup><span lang="cs-CZ"></span></sup></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><b>5. září</b></span><span lang="cs-CZ">
pokračuje ostřelování a dochází k dalším dvěma německým
neúspěšným nočním útokům. Celková vyčerpanost osádky
Westerplatte je značná. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><b>6</b></span><span lang="cs-CZ"><b>.
září</b></span><span lang="cs-CZ"> následuje zatím asi největší
pozemní ostřelování. Němci se dvakrát pokusili zapálit lesní
porost a tím donutit poláky opustit své obranné pozice, naštěstí
obránci dokázali dostatečně rychle zničit cisternu s benzínem,
kterou němci chtěli k tomuto účelu využit. Následují tři
noční útoky.<span style="font-size: 11px;"> </span>(24)</span><sup><span lang="cs-CZ"></span></sup></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><br /></span></div>
</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 1cm; margin-right: 0.5cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Kasárna po těch škodách. Která utrpěla,
už nešlo vůbec rozeznat. Vojáci … byli vyčerpáni a ranění
leželi na nosítkách. Jediné světlo, které jsme měli, bylo od
svíček … Hygienická situace byla příšerná a vzduch hrozný.
(Zdroj: Stjernfelt, B., Boehme, K-R., str. 113, …) (25)<sup><sup></sup></sup></i></span></div>
</div>
<div lang="cs-CZ" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 1cm; margin-right: 0.5cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i><sup><br /></sup></i></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><b>7. září,
</b></span><span lang="cs-CZ">čtvrtek, se stal posledním dnem
odporu, je to den kapitulace. Nicméně i tato kapitulace proběhla
s nebývalou grácií. Němci začali den ostřelováním, kdy
projeli celý ostrov z jednoho konce na druhý, načež se do
útoku vrhly rojnice jednotek s plamenomety. Přesto, že n</span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ">ěmci
se dostali téměř až k obranným pozicím, útok se díky
výborné palbě obránců nepovedl. (26)</span><sup><span lang="cs-CZ"></span></sup></div>
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
I přes úspěch poslední
obrany situace mezi obránci byla katastrofální. Obranné pozice
byly těžce poničené, docházela munice a všude bylo mnoho
zraněných. Z těchto důvodů padlo rozhodnutí o kapitulaci.
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Polská obrana
Westerplatte se překvapivě setkala s</span><span lang="cs-CZ"> velkou
odezvou v německých řadách. Když p</span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ">oláci
opouštěli poloostrov, němečtí vojáci jim salutovali. Majoru
Henryku Sucharskému bylo povoleno nosit v zajetí důstojnickou
šavli. Nicméně ani toto je neubránilo od nepříznivého osudu
mašinérie zajateckých táborů.<span style="font-size: 11px;"> </span>(27)</span><span lang="cs-CZ"> Na místo hrdinné obrany se dokonce přijel podívat sám Adolf
Hitler. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Paradoxně, obránci
pošty v</span><span lang="cs-CZ"> nedalekém Gdańsku i
přes svůj neméně hrdinný výkon takové štěstí neměli. Tam,
kde vojákům z Westerplatte n</span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ">ěmci
projevili uznání, tam byli v</span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ">ojáci
z pošty souzení jako zrádci Třetí říše a popraveni. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Westerplatte
kapitulovalo v</span><span lang="cs-CZ"> době, kdy přední
německé oddíly byly několik desítek kilometru od Varšavy a
obecně celá polská situace se vyznačovala ústupem a pokusem
přeskupit své jednotky za Vislou. Přesto, v okolí
Westerplatte se ještě dlouhou dobu udržel pod Polskou nadvládou
poloostrov Hell, který ale měl daleko větší počet mužů,
výstroje a zásob, nežli tomu bylo na Westerplatte. </span>
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Polské ztráty se
vyčíslují na 15 – 20 mrtvých a kolem 50 zraněných. Německé
ztráty jsou </span><span lang="cs-CZ">odhadovány na přibližně
300 mrtvých, plus další zranění. (28)</span><sup><span lang="cs-CZ"></span></sup></div>
</div>
<h1 lang="cs-CZ">
</h1>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
</div>
<h1 lang="cs-CZ" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">Ozvěny: Westerplatte jako kulturní symbol</span></h1>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="sdfootnote">
</div>
<table border="0" cellpadding="7" cellspacing="0" style="text-align: justify; width: 611px;">
<colgroup><col width="292"></col>
<col width="292"></col>
</colgroup><tbody>
<tr valign="TOP">
<td width="292"><div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>I
śpiew słyszano taki: - By </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Słoneczny
czas wyzyskać, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Będziemy
grzać się w ciepłe dni </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Na rajskich
wrzosowiskach. </i></span>
</div>
</td>
<td width="292"><div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>A
takovýto bylo slyšet zpěv: </i></span>
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>-Aby
se slunný den využil,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Budeme
se vyhřívat v teple dnů,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Na
vřesovištích ráje. </i></span>
</div>
</td>
</tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="sdfootnote">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Westerplatte se
jednak stalo národním symbolem odporu p</span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ">oláku
proti německé okupaci, jednak se stalo obecně symbolem polského
patriotismu a součástí polského národního kulturního dědictví.
Jako takové se dočkalo mnoha interpretací a reinterpretací
v kultuře, ať už jde o poezii, film, hudbu, či psaný text.
Přikládám zde z wikipedie seznam několika příkladu, který
určitě nepostihuje všechny případy. </span><span lang="cs-CZ"><i>Pieśń
o żołnierzach z Westerplatte</i></span><span lang="cs-CZ">,
která ilustruje jednotlivé částí mé práce, navíc přikládám
v příloze k mé práci. </span>
</div>
</div>
<ul>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Verš</span><span lang="cs-CZ">
</span><span lang="cs-CZ"><i>Pieśń o żołnierzach z Westerplatte,
</i></span><span lang="cs-CZ">Konstanty Ildefons Gałczyński (je
přiložen na konci práce)</span></div>
</div>
</li>
<li><div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Film Stanisława
Różewicza z 1967.</div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><i>Lwy
Westerplatte</i></span><span lang="cs-CZ">, dokumentární film,
Krzysztof Pulkowski, 1997.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Kniha
</span><span lang="cs-CZ"><i>Westerplatte</i></span><span lang="cs-CZ">,
Melchior Wańkowicz, 1959.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Válečný
komiks</span><span lang="cs-CZ"> </span><span lang="cs-CZ"><i>Westerplatte:
Załoga śmierci,</i></span><span lang="cs-CZ"> Mariusz
Wójtowicz-Podhorski a Krzysztof Wyrzykowski.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Kniha</span><span lang="cs-CZ">
</span><span lang="cs-CZ"><i>Tu na Westerplatte</i></span><span lang="cs-CZ">,
Zbigniew Flisowski, 1969.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Kniha</span><span lang="cs-CZ">
</span><span lang="cs-CZ"><i>Westerplatte. Historia i dzień
dzisiejszy</i></span><span lang="cs-CZ">, Rafał Witkowski, 1977.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Kniha</span><span lang="cs-CZ">
</span><span lang="cs-CZ"><i>Westerplatte - w obronie prawdy</i></span><span lang="cs-CZ">,
Mariusz Borowiak, 2000.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Kniha</span><span lang="cs-CZ">,
monografie WST, </span><span lang="cs-CZ"><i>Westerplatte 1939</i></span><span lang="cs-CZ">.
</span><span lang="cs-CZ"><i>Prawdziwa historia</i></span><span lang="cs-CZ">,
Mariusz Wójtowicza-Podhorski, 2009.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Hudební
skladba</span><span lang="cs-CZ"> </span><span lang="cs-CZ"><i>Żołnierz
Westerplatte</i></span><span lang="cs-CZ">, skupina Tormentia, </span><span lang="cs-CZ"><i>Krew
za Krew,</i></span><span lang="cs-CZ"> 2009.</span></div>
</div>
</li>
</ul>
<h1 lang="cs-CZ" style="page-break-before: always; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">Bibliografie</span></h1>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0.35cm; text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><b>M</b></span><span lang="cs-CZ"><b>onografie:</b></span>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="sdfootnote">
<span lang="cs-CZ"></span></div>
<table border="0" cellpadding="7" cellspacing="0" style="text-align: justify; width: 611px;">
<colgroup><col width="292"></col>
<col width="292"></col>
</colgroup><tbody>
<tr valign="TOP">
<td width="292"><div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Lecz
gdy wiatr zimny będzie dął </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>I
smutek krążył światem, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>W
środek Warszawy spłyniemy w dół, </i></span>
</div>
<div lang="pl-PL" style="text-align: left;">
<span style="color: #404040;"><i>Żołnierze z
Westerplatte. </i></span>
</div>
</td>
<td width="292"><div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Když
ale ledový vítr zaduje,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>A
světem smutek putuje,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Doprostřed
Varšavy, tam dolu splyneme,</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; text-align: right;">
<span style="color: #404040;"><i>Vojáci
z Westerplatte.</i></span></div>
<div lang="cs-CZ" style="text-align: right;">
<span style="color: #404040;"> </span>
</div>
</td>
</tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="sdfootnote">
<span lang="cs-CZ"></span></div>
<ul>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Hrbek,</span><span lang="cs-CZ"><b>
</b></span><span lang="cs-CZ">I. – Hrbek J.: </span><span lang="cs-CZ"><i>Salvy
nad vlnami, od výstřelu Westerplatte po zkázu Bismarcku</i></span><span lang="cs-CZ">,
2. Vyd., Naše vojsko, Praha, 1997.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Piekalkiewicz,
J.: </span><span lang="cs-CZ"><i>Polské tažení, Hitler a Stalin
rozbíjejí Polskou republiku</i></span><span lang="cs-CZ">, Naše
vojsko, Praha, 2007.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Richter, K.:
</span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, utajovaná
fakta o Německo-Sovětské agresi</i></span><span lang="cs-CZ">,
Epocha, Praha, 2004.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Roberts, Andre:
</span><span lang="cs-CZ"><i>Ve vichru války</i></span><span lang="cs-CZ">,
</span><span lang="cs-CZ"><i>dějiny druhé světové války v novém
pohledu</i></span><span lang="cs-CZ">, LEDA, 2010. </span>
</div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Williamson, D.
G.: </span><span lang="cs-CZ"><i>Zrazené Polsko, Nacistická a
sovětská invaze v roce 1939</i></span><span lang="cs-CZ">,
Jota, s. r. o., Český Těšín, 2010.</span></div>
</div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Zaloga, S. J.:
</span><span lang="cs-CZ"><i>Polsko 1939, zrození bleskové války</i></span><span lang="cs-CZ">,
Garda publishing, Praha, 2007.</span></div>
</div>
</li>
</ul>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Internetové zdroje:</b></div>
</div>
<ul>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">Oblężenie
Westerplatte</span><span lang="cs-CZ">:
</span><span style="color: blue;"><u><a href="http://pl.wikipedia.org/wiki/Obl%C4%99%C5%BCenie_Westerplatte#cite_note-autonazwa1-0"><span lang="cs-CZ">http://pl.wikipedia.org/wiki/Oblężenie_Westerplatte#cite_note-autonazwa1-0</span></a></u></span><span lang="cs-CZ">,
publikováno: 4. 10. 2011 (požito: 7. 11. 2011). </span>
</div>
</div>
</li>
</ul>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 1.27cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<h1 lang="cs-CZ" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">Přílohy</span></h1>
<div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL"><b>Gałczyński</b></span><span lang="pl-PL"><b>,
K. I.: </b></span><span lang="pl-PL"><i><b>Pieśń o żołnierzach
z Westerplatte:</b></i></span></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Kiedy się wypełniły dni, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>I przyszło zginąć latem, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Prosto do nieba czwórkami szli </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Żołnierze z Westerplatte. </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"> <i>(A lato było piękne tego roku.) </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"> <i>I tak śpiewali: - Ach, to nic, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Że tak bolały rany, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Bo jakże słodko teraz iść </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Na te niebiańskie polany. </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"> <i>(A na ziemi tego roku było tyle wrzosu na
bukiety.) </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"> <i>W Gdańsku staliśmy jak mur, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Gwiżdżąc na szwabską armatę, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Teraz wznosimy się wśród chmur, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Żołnierze z Westerplatte. </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"> <i>I ci, co dobry mają wzrok </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>I słuch, słyszeli pono, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Jak dudnił w chmurach równy krok </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Morskiego Batalionu. </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"> <i>I śpiew słyszano taki: - By </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Słoneczny czas wyzyskać, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Będziemy grzać się w ciepłe dni </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Na rajskich wrzosowiskach. </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"> <i>Lecz gdy wiatr zimny będzie dął </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>I smutek krążył światem, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>W środek Warszawy spłyniemy w dół, </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #404040;"><i>Żołnierze z Westerplatte. </i></span>
</div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">(zdroj: </span><span style="color: blue;"><u><a href="http://strony.aster.pl/wrzesien/westerplatte.html"><span lang="pl-PL">http://strony.aster.pl/wrzesien/westerplatte.html</span></a></u></span><span lang="pl-PL">)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL"><br /></span></div>
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d2/Bundesarchiv_Bild_183-2008-0513-500,_Danzig,_Westerplatte,_Wald.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="285" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d2/Bundesarchiv_Bild_183-2008-0513-500,_Danzig,_Westerplatte,_Wald.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Westerplatte po kapitulaci</td></tr>
</tbody></table>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL"> (zdroj: <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d2/Bundesarchiv_Bild_183-2008-0513-500%2C_Danzig%2C_Westerplatte%2C_Wald.jpg" target="_blank">wikemedia.org</a>)</span></div>
</div>
<div lang="pl-PL" style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3e/Eberhardt_et_Sucharski.jpg/435px-Eberhardt_et_Sucharski.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3e/Eberhardt_et_Sucharski.jpg/435px-Eberhardt_et_Sucharski.jpg" width="290" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kapitulace Polska. Z pravé strany mjr. Sucharski.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
(zdroj: <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3e/Eberhardt_et_Sucharski.jpg/435px-Eberhardt_et_Sucharski.jpg" target="_blank">wikimedia.org</a>)</div>
</div>
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://en.valka.cz/files/westerplatte.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="275" src="http://en.valka.cz/files/westerplatte.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">mapa Westerplatte</td></tr>
</tbody></table>
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
(zdroj: <a href="http://en.valka.cz/files/westerplatte.jpg" target="_blank">valka.cz</a>)</div>
</div>
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote11">
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h1>
</h1>
</div>
<div id="sdfootnote9">
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Poznámky:</div>
<h1>
</h1>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">1 <i>Ve vichru války, s.</i></span><span lang="cs-CZ">
70-71.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote2">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">2 <i>Zrazené Polsko, s. </i></span><span lang="cs-CZ">76.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote3">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">3 </span><span lang="cs-CZ"><i>Ve vichru války, s.</i></span><span lang="cs-CZ">
71.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote4">
<div class="sdfootnote" style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">4 Na obranu polské strategie je ale potřeba zdůraznit, že
vytvoření odpovídající obrany by zároveň znamenalo nejenom
opuštění nějakých bezvýznamných kousku lesu a vřesovišť,
ale především opuštění některých významných velkých měst
a průmyslových center jako bylo třeba Slezko – v podstatě
by se polská strana musela stáhnout až k břehům Visly a
opustit bez boje téměř celou západní (nejbohatší) část
státu. </span>
</div>
</div>
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"> Dalším důležitým
předpokladem pro plán v podobě, v jaké byl proveden,
byla okamžitá válečná pomoc Francie a Velké Británie. Podle
snah o dohodu s Francii můžeme vědět, že Polsko počítalo
s Francouzským překročením Německých hranic už tři dny
po útoku (55)</span><span lang="cs-CZ">. </span>
</div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote5">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">5 <i>Ve vichru války, s.</i></span><span lang="cs-CZ">
72.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote6">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">6 <i>Zrazené Polsko, s. </i></span><span lang="cs-CZ">50.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote7">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">7 <i>Zrazené Polsko, s. </i></span><span lang="cs-CZ">51.</span></div>
</div>
<div class="sdfootnote">
<span lang="cs-CZ"></span></div>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
8 <span lang="cs-CZ">Např.</span><span lang="cs-CZ"><i> Salvy nad Vlnami</i></span><span lang="cs-CZ"> uvádí 189 mužů bez bližší specifikace.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote2">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">9 </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, s. </i></span><span lang="cs-CZ">200</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote3">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">10 </span><span lang="cs-CZ"><i>Zrazené Polsko, s. </i></span><span lang="cs-CZ">82</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote4">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">11 </span><span lang="cs-CZ"><i>Salvy nad Vlnami, </i></span><span lang="cs-CZ">s. 50</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote5">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">12 </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, s. </i></span><span lang="cs-CZ">200</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote6">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">13 Vím, že wikipedie není nejspolehlivějším zdrojem, ale z důvodu problému spojených s dostupem k Polské odborné literatuře si z ní dovolím občas citovat.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote7">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">14 </span><span lang="cs-CZ"><i>Oblężenie Westerplatte</i></span></div>
</div>
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">15 </span><span lang="cs-CZ"><i>Polsko 1939</i></span><span lang="cs-CZ">, s.</span><span lang="cs-CZ"><i> </i></span><span lang="cs-CZ">39, </span><span lang="cs-CZ"><i>Zrazené Polsko, s. </i></span><span lang="cs-CZ">82</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote9">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">16 </span><span lang="cs-CZ"><i>Zrazené Polsko, s. </i></span><span lang="cs-CZ">82</span></div>
</div>
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ"><span lang="pl-PL">17 </span><span lang="cs-CZ"><i>Polské tažení,</i></span><span lang="cs-CZ"> s. 77</span>
</span></div>
</div>
<div class="sdfootnote">
<span lang="cs-CZ"><span lang="cs-CZ"></span></span></div>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">18 </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, s. </i></span><span lang="cs-CZ">200.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote2">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">19 </span><span lang="cs-CZ"><i>Zrazené Polsko, s. </i></span><span lang="cs-CZ">82.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote3">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">20 </span><span lang="cs-CZ"><i>Polské tažení,</i></span><span lang="cs-CZ"> s. 91 uvádí číslo 60.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote4">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">21 </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, s. </i></span><span lang="cs-CZ">215.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote5">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">22 </span><span lang="cs-CZ"></span><span lang="cs-CZ"><i>Polské tažení,</i></span><span lang="cs-CZ"> s. 101.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote6">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">23 </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, s. </i></span><span lang="cs-CZ">215.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote7">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">24 </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, s. </i></span><span lang="cs-CZ">216.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote8">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">25 </span><span lang="cs-CZ"><i>Zrazené Polsko, s. </i></span><span lang="cs-CZ">83.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote9">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">26 </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, s. </i></span><span lang="cs-CZ">216.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote10">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="pl-PL">27 </span><span lang="cs-CZ"><i>Válka začala v Polsku, s. </i></span><span lang="cs-CZ">217.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote11">
<div class="sdfootnote">
<div style="text-align: justify;">
<span lang="cs-CZ">28 </span><span lang="cs-CZ"><i>Oblężenie Westerplatte</i></span></div>
</div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<br />
<i>Práce neprošla před publikací jazykovou korekturou.</i></div>
</div>
</div>
</div>
<div>
<dl></dl>
</div>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-89039690507418924682011-12-11T12:11:00.000-08:002012-01-17T12:28:12.596-08:00Polsko a Československo v roce 1968 - Postoj Władysława Gomułky k Pražskému jaru<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif;">Kristína Ličmanová - Polsko a Československo v roce 1968 - Postoj Władysława Gomułki k Pražskému jaru</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: x-small;"><br /></span></div>
<span class="il" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: rgba(255, 255, 255, 0.917969); background-image: initial; background-origin: initial; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;"></span><br />
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://poczytaj.witraze-plocin.pl/wp-content/uploads/2011/01/Gomu%C5%82ka.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="170" src="http://poczytaj.witraze-plocin.pl/wp-content/uploads/2011/01/Gomu%C5%82ka.jpeg" width="200" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Władysław Gomułka</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Ve
dvacátém století můžeme v dějinách Polska a
Československa najít společné, ale i rozdílné rysy. Stejně
jako Československo i Polsko vzniklo jako výsledek první světové
války. Vznik obou států byl domácím obyvatelstvem vnímán jako
obnovení dávné státnosti. Oběma státům bylo také dopřáno
pouze dvacet let svobody, protože oba státy zmizely z mapy
Evropy v důsledku expanze Německa. Společné mají také to,
že porážkou Německa došlo k jejich obnově, avšak zároveň
se staly součástí sféry sovětského vlivu.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote1sym" name="sdfootnote1anc">1</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"></span></sup></div>
<a name='more'></a><span style="font-size: small;"><br /></span><br />
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Poválečný vývoj obou zemí se však lišil. Zásadní
rozdíl byl především v tom, jakým způsobem se k moci
dostala komunistická strana. V Polsku došlo k nastavení
tohoto režimu zvenčí. Komunisté zde neměli příliš velkou
tradici navíc si vysloužili punc politické síly mající
negativní postoj k samostatnosti Polska, když v roce 1920
fakticky podpořili sovětský vpád do Polska.</span><sup><span style="font-size: small;"><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote2sym" name="sdfootnote2anc"><sup>2</sup></a></span></sup><span style="font-size: small;">
Navíc vztahy Polska a Ruska byly historicky zatíženy. Kromě
situace v 18. a 19. století šlo především o ruskou agresi
v roce 1939 a následnou anexi téměř poloviny předválečného
území.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote3sym" name="sdfootnote3anc">3</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">V Československu byla ale situace jiná. Působilo
zde tradiční české a slovenské rusofilství. Sovětský svaz byl
již před druhou světovou válkou společně s Francií
spojencem Československa. Na rozdíl od Francie se však neúčastnil
mnichovské konference, nenesl tedy odpovědnost za její rozhodnutí.
Příchod sovětské armády do Československa byl vnímán jako
osvobození, na rozdíl od Polska, kde to vnímali pouze jako výměnu
jedné armády za druhou. Československo-sovětské spojenectví
bylo až do roku 1968 chápáno jako zcela přirozené. Naproti tomu
sovětsko-polská smlouva byla vnímána jako nutnost. </span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote4sym" name="sdfootnote4anc">4</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Komunisté byli po celou dobu první republiky legální
a silnou stranou. Proto se s ní muselo počítat i po druhé světové
válce. Strana měla navíc ještě výhodu v tom, že
v meziválečné době nebyla vládní stranou a neměla tedy
odpovědnost za mnichovský diktát ani za různé skandály první
republiky.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote5sym" name="sdfootnote5anc">5</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Po druhé světové válce se Polsko začalo znovu
formovat pod dohledem Moskvou zformovaných a komunisty ovládaných
orgánů. </span><sup><span style="font-size: small;"><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote6sym" name="sdfootnote6anc"><sup>6</sup></a></span></sup><span style="font-size: small;">
Budování základů pro převzetí moci bylo dovršeno volbami
v roce 1947. Tyto volby v žádném případě nemohou být
označeny za demokratické a svobodné, jak bylo původně dohodnuto
v Postupimi. Komunisté před jejich konáním zvolili taktiku
zastrašování a teroru, a to zejména proti největšímu rivalovi
– Polské lidové straně. I tak ale musely vítězství bloku
vedeného Polskou dělnickou stranou pomoci machinace. </span><span style="font-size: small;">V</span><span style="font-size: small;"> čele
vlády stanul socialista Józef Cyrankiewicz, který pak vedl kabinet
s přestávkami čtvrt století. Prezidentem se stal Bolesłav
Bierut. Strany byly zrušeny, nebo se musely stát součástí nově
utvořené Polské sjednocené dělnické stran, která představovala
vůdčí stranu komunistického Polska. Současně došlo také ke
kritice nacionalismu a pravice, která byla vedená Bierutem proti
gomułkovskému křídlu. To vedlo až ke Gomułkově uvěznění
v roce 1951. Během několika let se straně povedlo získat pod
kontrolu odbory a veřejnou kulturu. V hospodářské oblasti
dovršil přechod k centrálně řízenému a plánovanému
hospodářství plán na roky 1950 – 1956.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote7sym" name="sdfootnote7anc">7</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">V roce 1956 náhle zemřel Bierut. Novým čelným
stranickým představitelem se stal Edward Ochab, který vyšel
vstříc liberálnímu křídlu strany, které požadovalo lidskou
tvář socialismu a návrat nedávno propuštěného Gomułky do
stranického vedení. </span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote8sym" name="sdfootnote8anc">8</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Gomułka se těšil mimořádné popularitě.
Ztělesňoval totiž liberální naděje v rámci vlády Polské
sjednocené dělnické strany a zejména tzv. polskou cestu proti
Poláky odmítanému sovětskému vlivu. Docházelo k utvářením
rovnoprávnějších vztahů se Sovětským vztahem, došlo
k rehabilitacím odsouzených, byla zastavena kolektivizace
zemědělství. Gomułkovo vedení hledalo cestu k liberalizaci
režimu a ekonomickému oživení. Od 60. let ale začalo stále
více projevovat své konzervativní tendence, ustupovalo od
hospodářských reforem a zaútočilo na katolickou církev. Ve
straně se zformovalo opoziční křídlo, které hlásalo
nacionalistická a antisemitská hesla. Toto křídlo bylo vedené
Mieczy</span><span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;">sławem
Moczarem, posléze ministrem vnitra</span><span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;">.
Antisemitské akcenty a ztotožňování opozice se Židy a
sionismem vzrostlo zejména po definitivním rozkolu mezi sovětským
blokem a Izraelem v roce 1967. Ostrou reakci vyvolalo nezvykle
silné hnutí studentů, umělců a intelektuálů od počátku roku
1968, kterého chtěla Moczarova skupina využít v rámci svých
zájmů proti stávajícímu vedení strany a zároveň se tím
mobilizovalo i konzervativní křídlo PS</span><span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;">DS.
V této složité situaci hledalo </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Gomułkovo
vedení politickou podporu Moskvy. A z tohoto důvody také
bezvýhradně podpořilo srpnovou invazi do Československa.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote9sym" name="sdfootnote9anc">9</a></sup></span></sup><span style="font-size: small;">
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">V druhé polovině 60. let už tedy nezbylo mnoho
nadšení z návratu Gomułky k moci. Vládnoucí strana
vykonávala tuhý dozor nad společenským životem, cenzura represe
eliminovaly nezávislé názory v kultuře, intelektuálních
kruzích i na vysokých školách. V takové situaci vyvolávaly
změny, které se odehrávaly v roce 1968 v Československu
velkou pozornost, a to zprvu zejména ve vládních kruzích. Již
16. ledna, tedy necelé dva týdny po zvolení Alexandra Dubčeka
prvním tajemníkem Komunistické strany Československa, si
Mieczysław Rakowski, člen Ústředního výboru PSDS a šéfredaktor
týdeníku </span><span style="font-size: small;"><i>Politika</i></span><span style="font-size: small;">,
poznamenal v deníku: „</span><span style="font-size: small;"><i>V části našeho
vedení (…) události v Československu vyvolaly poplach.
Myslím, že je pochopitelný, není-li u nás ochota cokoli měnit,
zatímco u sousedů je snaha přizpůsobit strnulý a nehybný systém
požadavkům, které diktuje život. J</i></span><span style="font-size: small;"><i>sem
přesvědčen, že ta vlna udeří nakonec na Polsko a to teprve bude
tanec</i></span><span style="font-size: small;">.“</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote10sym" name="sdfootnote10anc">10</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">První setkání Dubčeka a Gomułky proběhlo v únoru
1968 v Ostravě. na tomto setkání Dubček Gomułku
přesvědčoval, že změny v Československu nemají vést
k oslabení úlohy strany, ale naopak k jejímu posílení
a lepšímu fungování. Gomułka mu přiznal, že měl obavy, aby
diskuse, které probíhaly v Československu neoslabily stranu a
jednotu socialistických zemí. A dodal, že je rád, že tyto obavy
byly my</span><span style="font-size: small;">lné. </span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote11sym" name="sdfootnote11anc">11</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Na schůzce v Ostravě tedy Gomuł</span><span style="font-size: small;">ka
změny v Československu nekritizoval. Po pouhých několika
týdnech, v březnu v Drážďanech, v jeho
vyjádřeních však již vystupoval zcela jiný, ostřejší tón a
dramatičtější hodnocení rizik vyplývajících z událostí
v Československu. Příčiny této změny se zdají být jasné.
Jednak šlo o vývoj v Československu, ze kterého bylo jasné,
že nejde o pouhou vnitrostranickou obrodu, ale o dalekosáhlé
politické změny. Druhou příčinou je propuknutí studentských
protestů v Polsku, kterých se účastnili i mladí dělníci.
Neklid vzbuzovalo i to, že demonstrující skandovali: „</span><span style="font-size: small;"><i>Polsko
čeká na Dubčeka</i></span><span style="font-size: small;">.“</span><sup><span style="font-size: small;"><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote12sym" name="sdfootnote12anc"><sup>12</sup></a></span></sup><span style="font-size: small;">
V Polsku mohly obavy Gomułky o vlastní pozici vyvolat i
aktivity stoupenců ministra Mieczysława Moczara, kteří chtěli
březnovou krizi využít k rozšíření svého vlivu na stát
a obsazení co největšího počtu funkcí.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote13sym" name="sdfootnote13anc">13</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Schůzka v Drážďanech byla první ze schůzek
věnovaných událostem v Československu. Celkově dominoval
názor, že československé vedení ztrácí kontrolu nad situací a
přenechává tak pole nepřátelům socialismu. Ve svých poznámkách
Gomułka napsal: „</span><span style="font-size: small;"><i>Souhlasím s hodnocením
s. Brežněva – kontrarevoluce zvedla hlavu – proces se rozvíjí.
Dnes je ještě možné to zarazit cestou energické protiofenzívy –
pokojnou cestou – zítra bude pozdě, bude to stát mnohem víc</i></span><span style="font-size: small;">.“</span><sup><span style="font-size: small;"><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote14sym" name="sdfootnote14anc"><sup>14</sup></a></span></sup><span style="font-size: small;">
Gomułka na této schůzce prezentoval svůj názor v tom
smyslu, že samozřejmě uznává, že se nebudou vměšovat se
vnitřních záležitostí, ale že na druhou stranu nastanou někdy
situace, kdy tyto vnitřní záležitosti se stávají záležitostmi
vnějšími, tedy záležitostmi celého socialistického tábora.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote15sym" name="sdfootnote15anc">15</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">V Drážďanech i bezprostředně po návratu
z nich Gomulka tvrdil, že se Československo dopustilo řady
chyb, ale že pokud rychle zareaguje, může ještě protivníka
porazit vlastními silami. Nicméně již 16. dubna na setkání ve
Varšavě vyslovil názor, že okamžitá intervence v Československu
je nezbytná. Když byl od Brežněva ujištěn, že Moskva nehodlá
situaci v Československu </span><span style="font-size: small;">jen
nečinně přihlížet, byl údajně spokojen a uklidněn.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote16sym" name="sdfootnote16anc">16</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Dne 19. dubna se Gomułka setkal s maršálem
Ivanem Jakubovským, velitelem Sjednocených ozbrojených sil
Varšavské smlouvy. Na této schůzce prezentoval svůj postoj
k situaci v Československu. A to tak, že upozornil na to,
že dezorganizace v československé armádě v podstatě
otevírá hranice s Německou spolkovou republikou a že invaze
vojsk Varšavské smlouvy je nezbytná.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote17sym" name="sdfootnote17anc">17</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">V květnu na poradě v Moskvě upozorňoval
Gomułka na to, že Polsko je situací v Československu
ohroženo nejvíce. Obvinil Československé vedení, že rozbíjí
jednotu socialistického bloku, čehož využívají západní státy,
zejména SRN, které chce změnit západní hranici Polska. Byl
přesvědčen, že Československo by časem opustilo Varšavskou
smlouvu. Nicméně ani kdyby tak neučinilo, bylo již nedůvěryhodným
spojencem.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote18sym" name="sdfootnote18anc">18</a></sup></span></sup><span style="font-size: small;">
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Je zajímavé podívat se na vylíčení událostí
v Československu, které Gomułka rok po invazi sdělil
československému prezidentovi Ludvíku Svobodovi: <i>„Abs</i></span><i><span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;">traktně
si představme, že v důsledku událostí, které proběhly, by
Československo vystoupilo z Varšavské smlouvy (ačkoli by
zůstalo socialistickým státem), v Polsku by se
antisocialistickým silám podařilo oslabit vládu, k podobným
procesům by došlo v jiných socialistických zemích – pak
by nastala dezintegrace socialistického tábora. Nemohla by pak
z pohledu Sovětského svazu vzniknout taková situace, že by
se SSSR musel zamyslet, jestli nemá naše země bránit proti naší
vůli? Podobná situace přece byla před třiceti lety, když
všichni štvali Hitlera proti Sovětskému svazu. Tehdy musel
Sovětský svaz v sebeobraně uzavřít smlouvu s Hitlerem,
protože to vyžadovaly zájmy socialismu. Pokud – předpokládejme
abstraktně – by nastávala dezintegrace sovětského tábora, tak
by bylo možné si představit např. likvidaci NDR. Spojené státy
a SRN by nás donutili k ústupkům, zvláště tváří v tvář
rostoucímu napětí na čínsko-sovětské hranici. Takové ústupky
je možno si vynutit i bez krvavé války.“</span></i><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote19sym" name="sdfootnote19anc">19</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Gomułka po invazi zastával názor, že pokud nedojde
ke shodě s delegací Československa, musí být připravena
varianta vojenské diktatury v Československu. Toto však bylo
ještě ostřejší stanovisko, než zastávali sovětští soudruzi,
což vedlo dokonce k projevům otevřené podrážděnosti ze
strany sovětského premiéra Kosygina. Sověty popuzoval také tím,
že proti nim neustále vyjadřoval své výhrady. Jako například
v Kremlu, kde si stěžoval, že měli o Dubčekovi iluze. </span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote20sym" name="sdfootnote20anc">20</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Po invazi se začalo Československo navracet zpět
k modelu shodnému s ortodoxií požadovanou K</span><span style="font-size: small;">remlem.
Gomuł</span><span style="font-size: small;">kovi
to však ke stabilizaci situace v Polsku nepomohlo. V prosinci
roku 1970 zaujal k demonstrujícím dělníkům podobně
nesmlouvavé stanovisko jako k „revizionistům“ v Československu.
Osobně vydal příkaz použít zbraně. Jeho postoj neovlivnil ani
telefonát s Brežněvem, který ho nabádal k umírněnosti,
ani dopis z politbyra KSSS, který doporučoval politické
prostředky k vyřešení konfliktu.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote21sym" name="sdfootnote21anc">21</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Władysław Bie</span><span style="font-size: small;">ńkowski,
jeden z Gomułkových spolupracovníků popsal v roce 1956
pohled Poláků na Gomułku takto: <i>„(...) </i></span><i><span style="font-size: small;"></span><span style="font-size: small;">nikdy
v našich tisíciletých dějinách neměl žádný vůdce tak
jednomyslnou podporu celého národa, do nikoho nebylo vkládáno
tolik naděje, nikdo nevyvolával takové nadšení. Ten počáteční
kapitál důvěry veřejnosti (…) byl během čtrnácti let
promrhán, důvěra se postupně proměnila v rozčarování,
lhostejnost a znechucení, aby nakonec přijala podobu zřetelné
nedůvěry a nepřátelství."</span></i><sup><span style="font-size: small;"><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote22sym" name="sdfootnote22anc"><sup>22</sup></a></span></sup><span style="font-size: small;">
Jeho hodnocení se vztahovalo především na vnitropolitickou
situaci, nicméně to samé můžeme tvrdit i o mezinárodní
politice. Když se v roce 1956 vracel do politiky a sliboval
„polskou cestu“ k socialismu, která byla symbolem odporu
k moskevskému diktátu, západní politikové jej pokládali za
nového Tita. O dvanáct let později byl jedním z hlavních mluvčí
ukončení československého reformního hnutí ozbrojenou
intervencí a jakoukoli odchylku od modelu v sovětském bloku
pokládal za smrtelně nebezpečnou pro další země, které byly
jeho součástí. </span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote23sym" name="sdfootnote23anc">23</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;">Rozhodujícím argumentem toho, proč Gomułka tak
intenzivně podporoval invazi a Brežněva bylo usnadnění
normalizace vztahu Polska a Německa. Vše nasvědčuje tomu, že se
skutečně velmi obával toho, že pražské jaro může opravdu
značně narušit rovnováhu sil v Evropě, oslabit integritu
socialistického bloku a posílit západoněmecký stát. Čímž by
došlo ke zhoršení geopolitické situace Polska a mohlo by to vést
k odsunutí uznání hranice na Odře a Nise do daleké
budoucnosti. Dalším faktorem, který ovlivnil Gomułku v jeho
tvrdém přístupu byly demonstrace studentů a ofenzíva
„partyzánů“, které ohrožovaly stabilitu systému i jeho
pozici. Neméně důležitý je i jiný výklad Gomułovách motivů,
a to ten, že Gomułka tomu, co říkal o kontrarevoluci
v Československu skutečně věřil a pokládal se za strážce
komunistické ortodoxie.</span><sup><span style="font-size: small;"><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote24sym" name="sdfootnote24anc">24</a></sup></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div align="JUSTIFY" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<sup><span style="font-size: small;"><br /></span></sup></div>
<div id="sdfootnote1">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote1anc" name="sdfootnote1sym">1</a>
RYCHLÍK, Jan: <i>Československo a Polsko před rokem 1968</i>. In:
Polsko a Československo v roce 1968. Dokořán, Praha 2006. s.
21.</div>
</div>
<div id="sdfootnote2">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote2anc" name="sdfootnote2sym">2</a>
Tamtéž.</div>
</div>
<div id="sdfootnote3">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote3anc" name="sdfootnote3sym">3</a>
Tamtéž s. 22.</div>
</div>
<div id="sdfootnote4">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote4anc" name="sdfootnote4sym">4</a>
Tamtéž s. 22.</div>
</div>
<div id="sdfootnote5">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote5anc" name="sdfootnote5sym">5</a>
Tamtéž s. 23.</div>
</div>
<div id="sdfootnote6">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote6anc" name="sdfootnote6sym">6</a>
ŘEZNÍK, Miloš: Polsko. Libri, Praha 2002. s. 192.</div>
</div>
<div id="sdfootnote7">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote7anc" name="sdfootnote7sym">7</a>
ŘEZNÍK, Miloš: Polsko. Libri, Praha 2002. s. 195.</div>
</div>
<div id="sdfootnote8">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote8anc" name="sdfootnote8sym">8</a>
Tamtéž, s. 196.</div>
</div>
<div id="sdfootnote9">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote9anc" name="sdfootnote9sym">9</a>
Tamtéž, 197-198.</div>
</div>
<div id="sdfootnote10">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote10anc" name="sdfootnote10sym">10</a>
MACHCEWICZ, Pawel: „K čertu se suverenitou“ Władysław Gomułka
a Pražské jaro. In.: Polsko a Československo v roce 1968. s.
83.</div>
</div>
<div id="sdfootnote11">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote11anc" name="sdfootnote11sym">11</a>
tamtéž, s. 84.</div>
</div>
<div id="sdfootnote12">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote12anc" name="sdfootnote12sym">12</a>
Tamtéž, s. 86.</div>
</div>
<div id="sdfootnote13">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote13anc" name="sdfootnote13sym">13</a>
Tamtéž, s. 87.</div>
</div>
<div id="sdfootnote14">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote14anc" name="sdfootnote14sym">14</a>
Tamtéž, s. 87.</div>
</div>
<div id="sdfootnote15">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote15anc" name="sdfootnote15sym">15</a>
Tamtéž, s. 87.</div>
</div>
<div id="sdfootnote16">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote16anc" name="sdfootnote16sym">16</a>
Tamtéž, s. 89.</div>
</div>
<div id="sdfootnote17">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote17anc" name="sdfootnote17sym">17</a>
Tamtéž, s. 89.</div>
</div>
<div id="sdfootnote18">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote18anc" name="sdfootnote18sym">18</a>
Tamtéž, s. 93.</div>
</div>
<div id="sdfootnote19">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote19anc" name="sdfootnote19sym">19</a>
Tamtéž, s. 94.</div>
</div>
<div id="sdfootnote20">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote20anc" name="sdfootnote20sym">20</a>
Tamtéž, s. 98.</div>
</div>
<div id="sdfootnote21">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote21anc" name="sdfootnote21sym">21</a>
Tamtéž, s. 99.</div>
</div>
<div id="sdfootnote22">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote22anc" name="sdfootnote22sym">22</a>
Tamtéž, s. 99.</div>
</div>
<div id="sdfootnote23">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote23anc" name="sdfootnote23sym">23</a>
Tamtéž, s. 100.</div>
</div>
<div id="sdfootnote24">
<div class="sdfootnote">
<a class="sdfootnotesym-western" href="http://draft.blogger.com/blogger.g?blogID=8260245101357906829#sdfootnote24anc" name="sdfootnote24sym">24</a>
Tamtéž, s. 100.</div>
<div class="sdfootnote">
<br />
(fotozdroj: <a href="http://poczytaj.witraze-plocin.pl/?p=16">http://poczytaj.witraze-plocin.pl/</a>)<br />
<br /></div>
<div class="sdfootnote">
Použitá literatura:</div>
<div class="sdfootnote">
MACHCEWICZ, Pawel: „K čertu se suverenitou“ Władysław Gomułka a Pražské jaro. In.: Polsko a Československo v roce 1968.
</div>
<div class="sdfootnote">
RYCHLÍK, Jan: <i>Československo a Polsko před rokem 1968</i>. In: Polsko a Československo v roce 1968. Dokořán, Praha 2006
</div>
<div class="sdfootnote">
ŘEZNÍK, Miloš: Polsko. Libri, Praha 2002.
</div>
<div class="sdfootnote">
<br /></div>
<div class="sdfootnote">
<i>Práce neprošla před publikací jazykovou korekturou.</i></div>
</div>
<br />
<div id="sdfootnote5">
</div>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-82747158950708703532011-12-07T18:00:00.000-08:002012-01-14T09:58:36.078-08:00Osobnost Lecha WałęsyPavel Duda - Osobnost Lecha Wałęsy, 7.12.2011<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.thefamouspeople.com/profiles/images/lech-walesa.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="166" src="http://www.thefamouspeople.com/profiles/images/lech-walesa.jpg" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Lech Walesa se narodil dne 29. září 1943 ve dnes již neexistující vesnici Popowo, tehdy to byl okres Lipno. Jeho otec se jmenoval Boleslav a matka Felicie. Jeho otec se živil jako tesař a v oboru byl doslova mistr. Postavil mnoho chalup, stodol i kaplí. Některé z nich se zachovaly dodnes. Felicie zase byla velmi pobožná žena. Za války jeho otec pomáhal partyzánům. Za tuto činnost byl zatčen a poslán na opevňovací práce a pak do pracovního tábora. Po válce se sice vrátil domů, ale krátce nato zemřel. Jeho novým otcem se stal jeho strýc Stanislaw. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po ukončení základní školy začal navštěvovat učiliště v Lipně a studoval zde obor mechanizace zemědělství. Zde mu poprvé byly vštěpovány zásady a hesla socialismu. Ve škole nijak nevynikal, ale byl velmi úspěšný v kolektivu svých spolužáků. </div>
<a name='more'></a>Také byl velmi technicky zdatný, a to hlavně v různých opravách strojů. V roce 1961 studium zakončil a následně přijal místo elektrikáře ve Státním mechanizačním středisku v Lochocině u Lipna. Dlouho zde nepracoval, protože musel na vojnu. Po krátkém čase stráveném na vojně byl v rámci své vojenské služby poslán do poddůstojnické školy. Získal hodnost desátníka, ale na vojně nezůstal. Po dvou letech odešel do civilu a začal pracovat jako mechanik v pobočce POMu v Leniach Wielkých.<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V květnu 1967 se dostal do Gdaňska a začal se ucházet o místo v loděnicích. Zde nastoupil na místo jako lodní elektrotechnik. Tady si již Walesa všímal drsných pracovník podmínek prováděných postupným snižováním počtu pracovních hodin na daný úkol. Práce dělníka, která se v roce 1967 vykonala za deset hodin, se v roce 1968 musela vykonat za sedm. Tak dělníci ztráceli na mzdě za stejnou odvedenou těžkou práci. I sociální podmínky byly v hrozném stavu. Nevraživost mezi dělníky a inženýry spolu s ekonomy rostla. Dělníci je považovali za pouhé vykonavatele pseudoekonomických vizí. Pracovní vztahy i podmínky v loděnici tak byly čím dál horší. V říjnu 1968 se seznámil Walesa s Mirkou, která je dnes spíše známá jako Danuta Walesová, a o rok později, v listopadu 1969, měli spolu svatbu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V roce 1970 došlo k neúměrnému zvýšení cen za potraviny v Polsku, což v prosinci vygradovalo v revoluci v gdaňské loděnici, které se účastnil i Walesa jako jeden z lídrů gdaňských dělníků. Došlo zde ke krvavým srážkám dělníků s policií, veřejnou bezpečností a vojskem. Walesa byl poté zadržen, dlouho vyslýchán, a po této době neustále sledován policií. Roku 1971 se stal sociálním inspektorem práce, bylo to období, kdy byly slibovány změny Edwardem Gierekem. U slibů to však již skončilo. Roku 1972 přestal Walesa věřit slibům vlády a státní orgány se snažily dostat ho ze zaměstnání. Nejprve se jim to nedařilo, ale později, v roce 1976, k jeho propuštění z gdaňských loděnic došlo, a to hlavně z důvodů jeho veřejného vystoupení, ve kterém odsoudil Giereka a obvinil ho ze lží. Od té doby začal pracovat v opravárenském závodě stavebních strojů ZREMB v Gdaňsku. Začal také spolupracovat s Výborem na obranu dělníků (KOR). V roce 1978 začal pracovat pro Svobodný odborový svaz (WZZ). Roku 1979 zase přišel o práci, a to hlavně kvůli jeho napadení volebního systému v rámci Konference dělnické samosprávy. Od května 1979 tedy začal pracovat pro závod Elektromontáže. V činnosti WZZ se Walesa nepozastavoval. Tiskli letáky, organizovali přednášky o polské historii, akce na propagaci WZZ a různá veřejná vystoupení. Základna WZZ se začala rozšiřovat a Walesa chtěl do WZZ položit jakési katolické zásady. 18.12.1979 došlo v Gdaňsku k mnohatisícové demonstraci, kterou zorganizovala WZZ. Walesa měl proslov o prosinci 1970 a o postavení památníků padlým. Krátce na to byl z práce opět vyhozen a do srpna 1980 byl nezaměstnaný. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://www.solidarnosc.gov.pl/gallery/wallpaper/4/02_800x600.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="http://www.solidarnosc.gov.pl/gallery/wallpaper/4/02_800x600.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Radost po zaregistrování Solidarity.</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
Dne 14. srpna 1980 byla díky WZZ zahájena v gdaňské loděnici stávka, a to hlavně díky opětovnému zvýšení cen masa a jeho vývozu na východ. Siréna ohlašující stávku v gdaňská loděnici tak dala do pohybu vlnu stávek po celém Polsku. Dělníci nevyšli do ulic jako v roce 1970, ale stávka měla okupační charakter a byly stanoveny požadavky, a to: návrat Walesy do práce, zvýšení mezd a postavení pomníku obětem prosince 1970. Tyto požadavky byly nakonec přijaty. Gdaňská loděnice poté začala stávkovat jen ze solidárnosti s ostatními stávkujícími, což bylo velice nebezpečné pro komunistickou vládu v zemi. 31. srpna podepsali vládní zástupci dohodu se stávkujícími dělníky, kterou polská vláda přistoupila na další požadavky stávkujících dělníků. Jedním z nich bylo vytvoření nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita. V rámci Solidarity tak Walesa stál na prvním místě, což mu jeho kolegové v Solidaritě začali brzy závidět a snažili se ho z pozice lídra dostat. To se jim ovšem nepodařilo. Jejich snahou bylo, aby vůdcovství zastal i pro komunistickou stranu vhodnější Andrzej Gwiazda. Walesa tak musel čelit jak problémům v Solidaritě, tak ze strany tajné policie, která se snažila Solidaritu rozvrátit. 10.11.1980 byla Solidarita zaregistrována jako nezávislý odborový svaz. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V lednu 1981 navštívil Walesa papeže v Římě. Byla to jeho první zahraniční cesta. V letech 1981-83 byl stále více pod dohledem a unikl několika pokusům o vraždu. V roce 1981 se Walesovi podařilo snížit pracovní dobu na čtyřicet hodin týdně spolu se třemi volnými sobotami v měsíci. V zemi panoval poměrně klid, i když se některé kruhy v Solidaritě příliš radikalizovaly a Walesa je musel usměrňovat. Dalším problémem Solidarity byl narůst tzv. špiclů uvnitř. Od dubna do května 1981 byl v Polsku zaveden odběrový systém na potraviny, což souviselo se zhoršující se ekonomickou situací, ze které v mediích byla obviňována Solidarita a Walesa. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://www.emonety.pl/upload/editor/Solidarnosc/Solidarnosc_u_papieza.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="131" src="http://www.emonety.pl/upload/editor/Solidarnosc/Solidarnosc_u_papieza.jpg" width="200" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Setkání s papežem v roce 1981.</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
13.12.1981 byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav. V čele Polska stál Wójciech Jaruzelski a Vojenská rada národní spásy. Začalo také masové zatýkání členů opozice včetně Walesy, kterému byla nabízena spolupráce s tímto novým režimem. Během své internace byl několikrát převezen a až po 11 měsících propuštěn na svobodu. Solidarita byla formálně delegalizována. Roku 1983 začal znovu pracoval v gdaňské loděnici, kde byl přivítán velmi početným davem. Téhož roku se znovu setkal s papežem, který přijel na návštěvu do Polska. Krátce poté byl zrušen dne 22.7.1983 výjimečný stav. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V roce 1983, k velké nevůlí vládnoucí strany, získal Walesa Nobelovu cenu za mír. Walesa sám říkával, že cena není jen jeho, ale že je to výraz ohodnocení pro desetimilionovou základu Solidarity. Cenu v Oslu převzala za něj jeho manželka Danuta. Ke konci 80-tých let se začala Solidarita znovu aktivovat. V rozmezí let 1987-90 vedl Walesa pololegální zákonný výbor odborových organizací v Gdaňských loděnicích. Spontánní stávky v loděnicích a továrnách v roce 1988, vyvolané zvýšením cen a špatnou ekonomickou situací Polska, vedly k jednání mezi zástupci opozice a komunistickou vládou u kulatého stolu a po jednáních byla Solidarita znovu povolena, a to 17.4.1989. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Okragly_Stol_1989.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="208" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Okragly_Stol_1989.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jednání u kulatého stolu 1989.</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
V červnu 1989 vedl Walesa Solidaritu k úspěšným volbám. Komunisté v nich utrpěli porážku a Solidarita se tak stala legitimní nekomunistickou stranou Polska. Premiérem Polska se stal za Solidaritu Tadeusz Mazowiecki. Solidarita obsadila ve volbách 35% v Sejmu a 99 mandátů v Senátu. Walesa v tomto období často jednal se západním státy a s USA ohledně hospodářské pomoci, která nakonec byla Polsku přislíbena. Walesa v této době také hojně cestoval a pořádal různé konference. Při cestě do USA získal medaili Svobody. Měl zde i projev, díky kterému se mu podařilo získat pro Polsko dalších 250 miliónů dolarů. V lednu 1990 se Walesa setkal se sovětským velvyslancem Brovikovem a diskutovali spolu na téma odsunu sovětské armády, nicméně polská vláda v čele s Mazowieckým nechtěla spěchat. Proto se Walesa rozhodl kandidovat na prezidenta. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://bi.gazeta.pl/im/7/10533/z10533177X,22-12-1990---Zaprzysiezenie-Lecha-Walesy-na-prezydenta.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="208" src="http://bi.gazeta.pl/im/7/10533/z10533177X,22-12-1990---Zaprzysiezenie-Lecha-Walesy-na-prezydenta.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Prezidentská přísaha v roce 1990.</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
Volbu předsedy Solidarity v tomto roce vyhrál. Zbývalo již jen získat prezidentské křeslo a dokončit tak revoluci. V této době se proti němu vzedmula kampaň, která ho měla očernit a veřejnosti ukázat, že byl Walesa agentem Státní bezpečnosti pod krycím jménem Bolek. Na konci roku 1990 došlo ke konání prezidentských voleb, které Walesa s velkým náskokem nad svými protivníky vyhrál. Mazowieckého vláda krátce nato podala demisi. Walesa v letech svého prezidentského úřadu 1990-95 otevřel Polsko Západu a po jednání s Ruskem dojednal odchod ruských vojsk z polského území, ke kterému došlo 17.9.1993. Také se postaral o výrazné snížení polského dluhu, hodně cestoval po západních zemích a zasazoval se o vstup Polska do NATO. Obnovoval staré řády a vyznamenání. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ke konci své prezidentské kariéry byl častěji kritizován a v roce 1995 prohrál prezidentské volby. Byla mu vyčítána autoritativní vláda, původ, časté střídání, krize polské vlády a nízké vzdělání. Od té doby hojně cestoval a přednášel na univerzitách. Roku 2001 získal cenu Pacem in Terris a roku 2002 nesl například polskou vlajku na zimních olympijských hrách v Salt Lake City. O pět let později roku 2007 získal titul ochránce víry.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
(fotozdroje (shora dolů): <a href="http://www.thefamouspeople.com/profiles/lech-walesa-54.php" target="_blank">thefamouspeople.com</a>; <a href="http://www.solidarnosc.gov.pl/?documentName=wallpapers" target="_blank">solidarnosc.gov.pl</a>; <a href="http://www.emonety.pl/page/116/nszz-solidarnosc.html" target="_blank">emonety.pl</a>; <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Okragly_Stol_1989.jpg" target="_blank">wikipedia.pl</a>; <a href="http://wiadomosci.gazeta.pl/wiadomosci/51,114883,10692381.html?i=0" target="_blank">wiadomosci.gazeta.pl</a>)<br />
<br />
Literatura:<br />
Walesa, Lech : Cesta k pravdě. Vlastní životopis. Praha, Slovart 2011, 520s.<br />
<br />
<i>Práce před publikací neprošla jazykovou korekturou.</i><br />benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-24842460142492708802011-12-04T13:39:00.000-08:002012-01-15T13:48:38.918-08:00Varšavské ghetto a povstání ve varšavském ghettu roku 1943Lucie Bajerová - Varšavské ghetto a povstání ve varšavském ghettu roku 1943<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b5/Stroop_Report_-_Warsaw_Ghetto_Uprising_-_26552.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="144" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b5/Stroop_Report_-_Warsaw_Ghetto_Uprising_-_26552.jpg" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Před druhou světovou válkou byla Varšava po New Yorku druhým největším židovským centrem na světě. Židé zde tvořili téměř 30% obyvatelstva. (1) Po kapitulaci Polska byli Židé vystaveni diskriminaci, byli přepadávání a odvlékáni na nucené práce. Od listopadu 1939 vešly v platnost protižidovská nařízení, která přikazovala označení Židů i jejich obchodů, omezila dispozici s jejich majetkem a nejrůznějšími způsoby je diskriminovala. V listopadu 1940 izolovali nacisté velkou část Varšavy, kam soustředili všechny Židy</div>
<div style="text-align: justify;">
z polského hlavního města. Kolem 138 000 Židů a 113 000 Poláků bylo nuceno změnit své bydliště. Židovské ghetto se nacházelo v centru bývalé židovské čtvrti. Podle odhadů na ploše o velikosti 403 ha žilo 400 – 600 000 Židů. Čtvrť byla od okolí oddělena zdmi o výšce 3 metry a ostnatým drátem. Veškerý pohyb kontrolovaly policejní hlídky. Oddělení ghetta narušilo Židům jejich ekonomické vtahy a znemožnilo jim přístup k majetku, který jim ještě zbyl. Zřízení ghetta bylo důležitým krokem na cestě ke konečnému řešení židovské otázky. Nacistický režim však tyto plány na genocidu nenaplnil okamžitě.</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V roce 1939 po kapitulaci Polska byla země rozdělena na dvě části, jedna patřila přímo k Říši (Horní Slezsko, Povartí, okolí Gdaňsku) a druhá se nazývala Generální gouverment. Nacistickou politiku vůči Židům v Polsku formuloval již v září 1939 Reinhard Heydrich. Židé byli vyhnáni z území přičleněného k Říši do druhé části Polska. Aby je bylo možné lépe kontrolovat, byli koncentrováni v ghettech. Jednotlivé židovské komunity pak spravovaly Židovské rady (<i>Judenrat, Judenräte</i>), které plně zodpovídaly za přesné a včasné plnění všech rozkazů. V této době ještě nacistická politika neměla v úmyslu Židy zlikvidovat. Jejich cílem bylo je okrást, ochudit a využít jejich práce. Hans Frank, guvernér Generálního gouvermentu</div>
<div style="text-align: justify;">
prohlásil: „<i>dva a půl milionů Židů nemůžeme postřílet, ani je otrávit, … ale nějakým způsobem vyhubit.</i>“ (2) Podmínky, ve kterých Židé žili, taky byli záměrně co nejtvrdší. Např. denní příděl potravin pro Žida činil 184 kal a pro Němce 2613 kal. Dalším krokem bylo zavedení brutálních nucených prací. V roce 1939 první snahy zřídit ve Varšavě ghetto zmařilo úspěšné odvolání Judenrat na velitele Varšavy generála von Neumann – Neurodeho. Jednalo se však o dočasné vítězství. V lednu 1940 dostal advokát Waldemar Schön úkol zorganizovat „program přemístění majetku“ ve Varšavě. V květnu 1940 byla židovská čtvrť prohlášena za „nakažlivou zónu“. Judenrat tak dostala za úkol vybudovat kolem zamořené oblasti zeď. V srpnu téhož roku pak došlo k rozdělení města na tři části – německou, polskou, židovskou. Přičemž žádný Žid nesměl bydlet v německé části. V říjnu pak vydaly úřady nařízení k vytvoření ghetta. Židé stále doufali, že ghetto nebude uzavřené, to by totiž znamenalo postupnou smrt. Ghetto se uzavřelo poté v listopadu 1940. Židé neměli k dispozici při přesunech do ghetta žádná auta, koně ani jinou pomoc kromě jednoduchých vozíků. Němci se často bavili převracením vozíků a zabavováním židovského majetku. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V ghettu panoval naprostý zmatek, tisíce lidí se v přeplněných bytech snažily nalézt bydlení. V roce 1941 se pak situace uvnitř ghetta stabilizovala. Němci zatím ještě neměli v plánu vyhlazení Židovské populace. V čele Judenrat stál v této době inženýr Adam Czerniaków, stoupenec Pilsudského, který nyní ještě věřil, že pečlivým plněním německých příkazů ochrání Židy v ghettu před likvidací. Judenrat měla i jiné povinnosti, rozdělovala potraviny, ubytování, práci a organizaci veřejných služeb. Jednala s Heinzem Auerswaldem, komisařem židovské čtvrti, který byl přidělený Berlínem. Také zprostředkovávala kontakt mezi zástupci režimu a Židy, protože se Židé pouze prostřednictvím Judenrat směli na úřady obracet. Judenrat se však vůbec netěšila v ghettu oblibě, snažila se zmírňovat útrapy židovského obyvatelstva, plnila však rozkazy nacistů, a za to byla často terčem útoků ze strany Židů. Ve své době zaměstnávala Judenrat okolo 6000 osob. Vybudovala rozsáhlý úřednický systém včetně nejrůznějších oddělení pro ekonomické otázky, rozpočet, pracovní záležitosti, zdravotnictví, sociální péči atd. Zodpovídala také za provoz Zásobovacího úřadu, který rozděloval přídělové lístky a sháněl potřebné věci jako např. uhlí. Od roku 1941 začala</div>
<div style="text-align: justify;">
organizovat Judenrat také poštovní služby uvnitř ghetta. Uvnitř Judenrat však operovali také agenti nastrčení německými úřady, jedním z nich byl dr. Alfred Nossig, který byl objeven a zastřelen Židovskou bojovou organizací (Żydowska Organizacja Bojowa, ŻOB).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celkově politika Judenrat byla avšak dosti problematická. V zájmu vyššího dobra byla ochotna obětovat nepotřebné. Využívala daní k financování vlastních potřeb. To vše neblaze doléhalo na nejchudší obyvatele ghetta. Judenrat také na žádost nacistů zřídila Židovskou pořádkovou policii (židovská policie nebo policie ghetta). V jejím čele stanul Józef Szeryński, bývalí plukovník polské policie. V roce 1942 měla policie 2200 mužů. Podléhala polské policii a nedisponovala pravomocí zabývat se zločiny, možné pachatele měla předat do rukou polským úřadům. Často však židovská policie fungovala jakou soudci v trestních sporech. K úkolům židovské policie patřilo udržení pořádku, prevence zločinnosti a pašování, řízení dopravy, dohled nad hygienou a dovoz odpadu. V roce 1941 otevřela věznici.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Židovská policie si vydobyla nechvalnou pověst svou spoluprací z nacisty při raziích na Židy, stala se nenáviděným symbolem autority. Byla známá svou zkorumpovaností, mravním úpadkem a naháněním lidí do pracovních táborů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Německá politika měla zpočátku zájem zneužívat židovskou pracovní sílu, vyvlastnit jejich majetek a těžit s židovských ekonomických schopností. Judenrat věřila, že se Židé stanou nepostradatelnými pro německou ekonomiku, a budou tak mít větší šanci na přežití. Judenrat lákala do ghetta německé podniky, Němci však vypláceli mzdy, které nestačily na přežití. Židé se do takových podniků nehrnuli, na přitažlivosti získaly až za velké deportace, zaměstnancům skýtaly určité bezpečí. K roku 1942 pracovalo v ghettu v německých firmách pouze 70 000 lidí. Další skupina asi 200 000 Židů si neměla jak obstarat živobytí, chudoba</div>
<div style="text-align: justify;">
byla všeobecně rozšířená. (3) S chudobou se pojila také podvýživa. Úřady otevřeně přiznávaly, že množství legálně dodávaných potravin nestačí, aby ghetto mohlo čelit hladomoru. V důsledku toho byla v ghettu vysoká míra úmrtnosti způsobená hladověním a nemocem spojených s podvýživou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dalším problémem bylo pašování. Němci zavedli přísný přídělový systém a kontrolu zemědělské produkce. Legální potravinový příděl stačil tak na tři dny. Zbytek, tj. asi 80% potravin, pokrývalo pašování. Německé úřady nebyly úplně důsledné. Stavěly se sice proti němu často brutálně, avšak tolerovaly jistou míru nezákonného obchodování, hlavně kvůli lukrativním úplatkům a konfiskacím, a také protože zmírnění hladovění udržovalo pracovní sílu v lepší kondici. Pašováním se zabývali profesionální pašeráci. Podnik to byl výnosný, avšak velmi riskantní. Pašeráci patřili k bývalému varšavskému podsvětí, a v ghettu se dostali mezi privilegované vrstvy. Bez nich by bylo ghetto odsouzeno k hladovění. Asi od poloviny roku 1941 Němci vystupňovali své aktivity proti pašerákům, neváhali popravovat všechny včetně žen a dětí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V ghettu působily také nejrůznější organizace více či méně svázané s Judenrat. Židovská svépomocná organizace (od 1940 Židovská organizace sociální péče – ŻTOS). Tato organizace působila na celém území Generálního gouvermentu. Pomáhala uprchlíkům nebo hladovějícím dětem. Působila v legální i nelegální rovině. Pořádala ilegální vyučování v chudinských vývařovnách, zřizovala mládežnické skupiny pro děti. Její činnost financovaly organizace z USA.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V ghettu se rozvíjel také politický život, i když se ho nacistický teror snažil zmařit. V počátcích okupace v lednu 1940 nacisté zatkli a popravili sto varšavských židovských intelektuálů – lékařů, právníků atd. Po vzniku ghetta se teror zmírnil, avšak lednové události neblaze ovlivnily oživení politické činnosti. Nepříznivý vliv měl také odchod velké část židovské varšavské elity do zahraničí. Politická aktivita v ghettu se začala rozvíjet kolem ŻTOS z podnětu historika Emanuela Ringelbluma.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Zlom v životě ghetta přinesla v lednu 1942 konference ve Wannsee, kde bylo přijato rozhodnutí konečného řešení židovského problému masovým vyvražděním. Ještě v květnu 1942 Judenrat i mnozí obyvatelé ghetta doufali, že se jim podařilo přesvědčit Němce o své důležitosti pro válečnou ekonomiku a likvidace je tak nečeká. Po počátku července se začali ghettem šířit zprávy o deportaci. 20. července 1942 bylo ze strany německých úřadů vše připravené, avšak ujišťovaly Judenrat, že jsou tyto řeči zcela nepodložené. Němci chtěli Židy ukolébat zdánlivým pocitem bezpečí. 21. července bylo zajato mnoho rukojmích, členové Judenrat i s rodinami. Mnoho z nich bylo popraveno. Časně z rána 22. července začala v ghettu akce nazývána jako velká deportace. Polská policie včetně ukrajinských, litevských a lotyšských vojáků zavřela brány do ghetta. Předseda Judenrat Czerniaków spáchal sebevraždu. Od tohoto dne až do září 1942 deportovali Němci z ghetta denně 2000 – 10 000 lidí. (4) Židé se nejprve shromáždili na Umschlagplatzu, na náměstí na okraji ghetta a odtud putovali vlakem do Treblinky, kde je čekala smrt oxidem uhelnatým z výfukových plynů nákladních aut. Deportace vyvrcholili v září 1942 kompletní selekcí nazvanou „velký kotel“. (5) Akce trvala od 6. do 10. září. Židé, kteří zůstali v ghettu byli shromážděni, ti kteří byli vybráni na pracovní místa, zůstávali, ostatní čekala Treblinka. 21. září proběhla ještě selekce mezi příslušníky židovské policie. V ghettu tak zůstalo pouze 35 000 lidí na nucené práce. Ghetto se tak stalo nyní spíše pracovním táborem. Ovšem další 20 – 25 000 lidí se v ghettu skrylo a uniklo nacistům při selekci. Znali již krutou pravdu, že je na konci cesty v Treblince čeká smrt. Od ledna 1943 se začali připravovat na odpor. Příprav se účastnily také organizace Židovská bojová organizace (Żydowska Organizacja Bojowa, ŻOB) a Židovský vojenský svazek (Żydowski Związek Wojskowy, ZZW). Začaly se stavět bunkry, mezi domy se</div>
<div style="text-align: justify;">
bouraly stěny a hloubily tunely ústící do kanalizace. Na odpor se připravovali všichni, včetně bývalých důstojníků polské armády. Němci byli již v této době partyzánským způsobem občas přepadáváni. Ztráty na straně Židů však činily asi 80%. V této době také přestaly deportace, ale všichni si byli vědomi, že je to pouze otázka času, kdy se Němci rozhodnou ke konečné akci.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
19. dubna 1943 v ranních hodinách na svátek Pesach zaútočili nacisté na ghetto s cílem definitivní likvidace. Heinrich Himmler, vedoucí celé akce, chtěl věnovat vyhlazení ghetta jako dárek k Hitlerovým narozeninám, které slavil 20. dubna. Asi 850 esesáků pod vedením oberführera Ferdinanda von Sammern – Frankenegg vniklo do ghetta. (6) Němci však narazili na silný odpor, se kterým nepočítali. Židovský odpor vedl Mordechaj Anielewicz. Židé je překvapili organizovaným odporem, svou fyzickou zdatností i bojovým uměním. Povstalci však měli omezené zdroje zbraní. Židé měli pistole s 10 – 15 náboji, platilo pravidlo jeden náboj – jeden Němec, toto pravidlo se jim až překvapivě dařilo plnit. Byli vyzbrojeni hlavně Molotovovými koktejly, měli velice málo pušek a celkem asi tři samopaly. Povstalců pomáhaly útočit na Němce poblíž ghetta polské odbojové organizace Zemská armáda (Armia Krajowa, AK) a komunistická Lidová obrana (Gwardia Ludova, GL). Himmler zuřil. Chtěl mít ghetto vyčištěné. Von Sammern – Frankenegg byl okamžitě odvolán. Na jeho místo nastoupil SS Gruppenführer Jürgen Stroop, známý svou bezohledností a krutostí. Soustředil veškeré možné síly – tři záložní prapory SS, ženisty, oddíl SD, německou policii a Litevce, Ukrajince a Lotyše, kteří spadali pod policii. Celkem měl asi 2000 mužů, plamenomety, tanky i děla. Věděl, že 2000 mužů na jednorázové obsazení ghetta nestačí, zvolil tak taktiku postupného obsazení dům po domě. Zjistil, že povstalci používají k přesunům kanalizaci, do které potom pouštěl vodu, dýmovnice nebo chlor. Židům se podařilo nad domem na Muranowském náměstí vztyčili polský prapor a prapor s Davidovou hvězdou jako symbol odporu. Němcům se podařilo tento dům po čtyřech dobýt, avšak za cenu těžkých ztrát.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V této fázi Strop přišel s taktikou spálené země. Za pomocí plamenometů začal s vypalováním jednotlivých částí ghetta. Na místa s největším odporem poté nasadil bombardéry Luftwaffe. Židé, kterým docházela munice, byli nuceni se stáhnout do domů, a provádět jen cílené akce. Mnoho jich bylo při útěcích z bunkrů zastřeleno nebo zajato. Zemská armáda i Lidová obrana se nažili povstalcům pomáhat, dodávali zbraně i munici, pomáhali povstalcům při útěku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na začátku května spáchal sebevraždu velitel povstalců M. Anielewicz se svou dívkou a svým zástupcem. 16. května 1943 byla zničena velká varšavská synagoga a boje oficiálně skončily. Odpor však neustával. Několik následujících měsíců se téměř denně střetávali Němci s židovskými povstalci. Někteří povstalci se ukrývali až do roku 1944 účastnili se v srpnu varšavského povstání.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Němci v ghettu zabavili 4,4 milionů zlotých a několik dalších měn, velké množství zlata a šperků. (7) Uvádí se že padlo asi 300 – 500 Němců, asi 1000 jich bylo zraněno. Židů zemřelo asi 56 000, Stroop uvádí však až 72 000 mrtvých povstalců.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Židé, již ve fázi příprav povstání, věděli, že nemají šanci na úspěch. Ale bojovali. Byli tak vzorem pro další povstání proti nacistickému teroru v celé Evropě, položili také základ polskému odporu, které se projevilo při varšavském povstání v roce 1944. Historici tuto událost hodnotí jako jeden z nejvýznamnějších projevů protinacistického odboje během druhé světové války.</div>
<br />
(fotozdroj: <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Povst%C3%A1n%C3%AD_ve_var%C5%A1avsk%C3%A9m_ghettu" target="_blank">wikipedia.cz</a>)<br />
<br />
Poznámky:<br />
<br />
1 http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/varsava<br />
2 Lewin, Abraham: Pohár slz. Deník varšavského ghetta. Academia, Praha 2008, str. 20.<br />
<br />
3 Lewin, Abraham: Pohár slz. Deník varšavského ghetta. Academia, Praha 2008, str. 36 – 37.<br />
<br />
4 Lewin, Abraham: Pohár slz. Deník varšavského ghetta. Academia, Praha 2008, str. 52.<br />
5 Lewin, Abraham: Pohár slz. Deník varšavského ghetta. Academia, Praha 2008, str. 53.<br />
<br />
<br />
6 http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/varsava<br />
7 http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/varsava<br />
<br />
<br />
<br />
Použitá literatura:<br />
Broning, Christopher: Obyčejni muži: 101. záložní policejní prapor a konečné řešení<br />
v Polsko. Praha, Argo 2002.<br />
Davies, Norman: Polsko: dějiny národa ve středu Evropa. Praha, Prostor 2003.<br />
Lewin, Abraham: Pohár slz. Deník varšavského ghetta. Academia, Praha 2008.<br />
http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/varsava<br />
<br />
<br />
<i>Práce před publikací neprošla jazykovou korekturou.</i><br />
<br />
<br />
<br />benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-85375211417202723162011-12-04T09:30:00.000-08:002012-01-20T01:44:05.379-08:00Poláci v 1. světové válce a poválečné obnovení polského státu.<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small; line-height: 150%;">Lukáš Rak - </span><span style="line-height: 24px;">Poláci v 1. světové válce a poválečné obnovení polského státu. <span style="font-size: x-small;">(1)</span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-DseoLnjqgdk/SabUJxj2r8I/AAAAAAAAAZ4/6YYc1WEvJ2U/s640/PICT0004.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="http://1.bp.blogspot.com/-DseoLnjqgdk/SabUJxj2r8I/AAAAAAAAAZ4/6YYc1WEvJ2U/s200/PICT0004.JPG" width="200" /></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;">Na
světě by se nenašel člověk, který by pamatoval dobu, kdy Polsko
bylo nezávislým státem. Varšava a Vilno (Vilnius) byla
provinciální ruská města, vzkvétající Gdaňsk (Danzig) a
Poznaň (Posen) patřily Prusku a Krakov (Kraków) se Lvovem
(Lemberg) tvořily část rakouského císařství.(</span><span style="font-size: 11px;">2)</span><span style="font-size: small;"> Takto Norman Davies vystihuje situaci Polska na prahu 1. světové
války, kdy tři evropské mocnosti okupovaly jeho území, na kterém
žilo 20-25 miliónů obyvatel polské národnosti. V různých
oblastech Rakouska-Uherska, Německa, Ruska, ale i USA pobývalo
dalších 2,5 miliónů Poláků. Ačkoli do vypuknutí válečného
konfliktu byly mocnosti (Rakousko-Uhersko, Německo a Rusko) v polské
otázce za jedno, a to nedopustit obnovu polské státnosti, v každém
záboru měla tato menšina jiné životní podmínky. Nejliberálněji
se chovalo Rakousko-Uhersko. </span></div>
<a name='more'></a><span style="font-size: small;">Od 60. let 19. století Poláci vysílali
své zástupce do říšské rady, od 70. let podporovali vládu,
získávali pozice ve státní správě a diplomacii a vše dovršili
pozicí ministerského předsedy pro </span><span style="font-size: small;"><!-- upřednostnil bych raději Kazimierza nebo Kazimíram, ale patrně Vám vypadlo jenom písmenko při psaní --></span><span style="font-size: small;">Kazimiera
Badeniho v 90. letech. Jak již bylo naznačeno, ve zbývajících
dvou státech situace takto „růžová“ nebyla. V Německu
byli Poláci podrobeni silné germanizaci startující Bismarckovým
Kulturkampfem, v Rusku zase silné rusifikaci, na které nic
nezměnil ani vstup Romana Dmowského do ruské Dumy po revoluci
v roce 1905. Poláci si uvědomovali složitost své situace a
možnost viděli ve válečném konfliktu, který si do jisté míry
přáli (např. Josef Pilsudski). Problémem bylo, že se záborové
mocnosti postavili proti sobě (Rakousko-Uhersko s Německem
proti Rusku) a Poláci tak potřebovali zázrak, neboť k úplné
obnově Polska muselo dojít k porážce všech tří států!</span><br />
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;">Válečný konflikt do jisté míry změnil postavení
Poláků, bylo velmi příhodné je mít na své straně. Vždyť
převážná část bojů na východní frontě probíhala na území
okupovaném Poláky, navíc jakýkoli odpor této menšiny na cizím
území byl v době války prospěšný. Jako první to pochopil
ruský velkokníže Nikolaj Nikolajevič (velitel na východní
frontě) a v srpnu 1914 vyzval Poláky k válce proti
nepřátelům, přičemž jim sliboval sjednocení všech polských
zemí pod žezlem ruského cara. Problém Ústředních mocností byl
v tom, že v polské otázce neměli jasno. Manifest
Františka Josefa „Mým národům“ byl jen obecnou proklamací a
o Polsku se nezmiňoval. Jiného ražení byl sice návrh rakouského
ministra financí Leona rytíře Bilińského, který sliboval
sjednotit Halič s dalšími částmi Polska pod žezlem
Habsburků, plán ovšem narazil na odpor uherského premiéra
hraběte Istvána Tiszy, který pro Maďary velmi svědomitě hájil
výhody dualistického zřízení. Výsledkem bylo Prohlášení
vrchního velitelství c. a k. rakousko-uherské armády, jež bylo
spíše jakousi reakcí na ruský manifest. Snažilo se vyburcovat
Poláky ke svržení nenáviděného moskevského jha a ukazovalo na
polský svobodný rozvoj v Rakousko-Uhersku (dříve Rakousku) a
na pruském území (zmínění Pruska, respektive Německa, bylo
nešťastné, neboť Poláci germanizaci zažili). Navíc prohlášení
neobsahovalo žádný návrh na budoucí postavení Poláků. Tím si
jejich sympatie nemohlo získat. Rakousko-uherská zahraniční
politika pracovala v polské otázce se dvěma scénáři.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;">1,
austro-polský, který počítal se spojením ruské části (tzv.
kongresovka-</span><span style="font-size: small;">polské
království vytvořené z rozhodnutí Vídeňského kongresu
1815 jako personální unie spojená s Ruskem) s rakouskou
Haličí (nebo jen s její západní části osídlenou Poláky)
v jeden celek s rozsáhlou autonomií. </span>
</div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;">2,
německo-polský, který spočíval ve vytvoření samostatného
polského státu, pravděpodobně z ruského Polska a možná
rozšířeného o některé litevské nebo běloruské oblast. Tento
stát by byl závislý na Německu, a toho se Rakousko bálo.
Případná ztráta Haliče by totiž mohla vyvolat dominový efekt
dalších zemí v mnohonárodnostním mocnářství. </span>
</div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;">Naneštěstí
pro Vídeň se první možnost nelíbila ani Berlínu ani Budapešti.
Rakousko-uherský ministr zahraničí pak zkusil nabídnout Německu
„společné“ řešení, a to vytvoření tzv. Cordon sanitaire.
Jednalo by se o zřízení polského a ukrajinského samostatného
státu, který by sloužil jako nárazník mezi Ústředními
mocnostmi a carským Ruskem, přičemž Rakousko-Uhersko i Německo
by si podrželo polské državy. Ovšem neuspěl, Berlín měl
několik svých variant: </span>
</div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;">1,
rozdělit Polsko mezi Rakousko-Uhersko a Německo. Tento návrh
prosazovali zejména přívrženci tzv. Mitteleuropy.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;">2,
okrájet území tzv. kongresovky a vrátit některé její části
Rusku. Zastáncem byl především továrník Krupp, který navrhoval
odsunout slovanské obyvatelstvo ze západního a severního
pohraničí a nahradit jej německými kolonisty. </span>
</div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;">3,
vytvořit tzv. Schutzstaat tj. nárazníkový polský stát pod
kontrolou Německa, aby nedošlo k ohrožení etnické jednoty
Německa.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;">Nutno
říci, že v průběhu války mocnosti své koncepce upravovaly
v závislosti na úspěších či porážkách, ale také na
aktuálních vzájemných vztazích.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;">Po vypuknutí světového konfliktu se Poláci zapojili
do bojů. J. Pilsudský začal shromažďovat dobrovolníky ihned po
vyhlášení války Rakouska-Uherska Rusku (6.8.1914). Protože
Německo ani Rakousko-Uhersko neproklamovalo obnovu Polska, zaměřil
se J. Pilsudski výhradně na ruský zábor. Prováděl záškodnické
akce, přičemž západním</span><span style="color: red;"><span style="font-size: small;">
</span></span><span style="font-size: small;">mocnostem vysvětloval, že mu jde
výhradně o boj s Ruskem a ne se státy Dohody.
Armee-Oberkommando jako vrchní velitelství rakousko-uherské armády
vidělo prospěšnost jeho diverzantské práce, ovšem chtělo, aby
jednotky buď včlenil do rakouské armády nebo rozpustil. Vrchní
velitelství mělo totiž obavy, aby se časem Poláci neobrátili
proti Vídni a Berlínu, a tak Pilsudski dostal jednodenní
ultimátum. Za začlenění do c. a k. armády bylo haličským
Polákům slíbeno vytvoření nového Polska pod habsburským žezlem
a to z tzv. kongresovky a rakouské Haliče. Vznikla
jednotná organizace hájící zájmy rakouských Poláků, a to
zejména sloučením dvou stran - Národních demokratů v čele
se Stanislawem Grabským (prorusky orientováni), a pilsudského
skupiny (prorakousky orientovaní). Uskupení neslo název Hlavní
národní výbor (Nacy</span><span style="font-size: small;"><!-- Naczelny --></span><span style="font-size: small;">elny
Komitet Narodowy), předsedou byl jmenován profesor Wladyslaw
Leopold Jaworski a tento výbor měl i vojenské oddělení řízené
Wladyslawem Sikorskim, které se souhlasem Vídně zahájilo
20.8.1914 verbování polských dobrovolníků. Jaworskiho program
byl následující: k Polsku měla být připojena Halič,
sídlem vlády a sejmu měla být Varšava a celá země měla být
součástí Rakouska-Uherska, ovšem s vazbami na Německo. Na
druhé straně pólu stál R. Dmowski, který jednal o obnově Polska
se státy Dohody. V ruské armádě působil pluk o síle asi
1000 bojovníků. Je ohromující, že ztráty na životech a majetku
dosáhly na východní frontě podobné výše jako v 2. světové
válce. Téměř 2 milióny Poláků působilo v armádě
rakouské, německé nebo ruské a největší bitvy se odehrávaly
uprostřed polských provincií- v Lodži, u Gorlice u Přemyšle
a při Brusilově ofenzivě v karpatském směru. V bojích
zahynulo na 450 tisíc vojáků a více než půl miliónu bylo
zraněno. K tomu ještě ztráty na životech civilistů, které
byly pravděpodobně ještě vyšší. Halič byla v prvních
měsících války prohlášena za mrtvé území. V roce 1918
pak ještě přibyla tzv. španělská chřipka, která snížila
polskou populaci o 4,6 miliónu. </span><span style="font-size: x-small;">(</span><span style="font-size: 11px;">3)</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;">Úspěšnou ruskou ofenzívu zastavil generál
Hindenburg a na podzim 1914 vytlačil ruskou armádu k Lodži,
kde ji porazil. Zima uchovala linii na této úrovni. Němci na
dobytém území zřídili civilní správu podléhající
velitelství východních armád, zatímco Rakušané vše svěřili
správě vojenské. V létě 1915 došly Ústřední</span><span style="color: red;"><span style="font-size: small;">
</span></span><span style="font-size: small;">mocnosti až za hranice ruského Polska. O
rok později je již znát vyčerpanost, která nutí Vídeň a
Berlín k ústupkům. Dne 5.11.1916 rakousko-uherský a německý
císař vydali společné prohlášení , že Polské
království bude obnoveno v rámci dobytého území. Za to
měli Poláci vstupovat do oddílů „ Polnische Wehrmacht.“
Dočasně byla zřízena kolektivní regentská rada. Jednalo se o
polskou loutkovou vládu, která sice byla podřízena německým
vojenským okupačním úřadům, ale ustavila polské úřady,
polštinu jako úřední řeč a začala se starat o polské
vzdělávací, finanční, vojenské a sociální instituce. Co se
týče samotné vojenské správy Rakousko-Uherska či Německa,
probíhala na dobytých částech již od roku 1914 a nezřídka se
vyznačovala surovostí - zavádění vysokých cel, kácení lesů,
rabování podniků, železnice, odvody mladých mužů na nucené
práce v Německu a někdy až nesmyslná germanizace- např.
v zemi, kde značná část obyvatel neumí číst a psát
musely být všechna nařízení tištěna polsky a německy.
Drancování zdrojů někdy dostalo do sporu samy velmoci. Příkladem
může být Dobrowská pánev s uhelnými doly, kterou po Rusích
obsadili Němci. Po přeskupení spojeneckých armád ale část
získalo Rakousko-Uhersko a začalo ihned těžit a navážet uhlí
do monarchie k velké nelibosti Německa. Smutným dokladem
německé brutality bylo zničení Kalisze dne 14.8.1914, které má
ještě dnes mnoho nejasností. Při obsazování města byli němečtí
vojáci ostřelování civilisty. Jako odpověď bylo nasazeno
dělostřelectvo a město bylo vypáleno.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"> Změnu
ve vývoji událostí přinesl rok 1917. Ruská demokratická
revoluce a prohlášení amerického prezidenta Wilsona o místě
jednotného samostatného Polska v poválečné Evropě
zamíchaly kartami. Francie a Anglie již nemusely brát ohled na
ruského spojence (ruská prozatímní vláda slíbila vrácení
polské části) a mohla vyjít vstříc polským požadavkům. Ve
Francii vznikla samostatná polská armáda generála Hallera složená
především z rakouských a německých válečných vězňů.
Poláci mohli rovněž vstupovat do americké či kanadské armády
v Severní Americe. Polský národní výbor v čele s R.
Dmowským se stal na západě uznávaným reprezentantem Poláků.
To přineslo odklon domácího hnutí od Ústředních mocností,
který se projevil ochromením loajality v polských legiích.
Odpovědí bylo jejich rozpuštění a později zatčení velitele J.
Pilsudského, který odmítl slíbit věrnost německému císaři.
Ústřední mocnosti se ještě snažily získat si Poláky zpět a
umožnily vytvořit první polskou vládu v čele s Janem
Kucharzewským, která měla omezené pole působnosti. Konec
spolupráce a také pád této vlády přinesla dohoda s Ruskem,
kdy Ústřední mocnosti uznaly svrchovanost Ukrajiny i nad etnicky
polským územím v okolí Chelmu. </span>
</div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;">Začátek roku 1918 potvrdil nabraný kurs. 13. bod
v řeči prezidenta Wilsona mluvil o požadavku sjednoceného,
nezávislého a autonomního Polska se svobodným, neomezeným
přístupem k moři, což bylo přijato státy Dohody jako válečný
cíl. Na domácí scéně, ale i v evropských státech se
množily polské politické organizace (některé vznikly již 1914).
Problémem bylo, že se rozvíjely nezávisle na sobě, což
zmenšovalo jejich efektivnost a každá organizace měla svou
vlastní představu o vzniku nezávislého Polska. pro představu:
V Krakově působil Nejvyšší Národní výbor (NKN) či
Polská národní organizace (PON) s J. Pilsudským. Ve Varšavě
pak Polský národní výbor (KNP) s R. Dmowským, který
postupně vybudoval pobočky v Petrohradě (1915), Lausanne
(1916) a v Paříži (1917). V Londýně Polský informační
výbor (PKI), ve Švýcarsku Polský výbor pomoci (CAP)
s I. Paderewskim. </span>
</div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;">V říjnu 1918 císař Karel proklamoval ochotu
jednat s Poláky o jejich nezávislosti, ovšem bylo již pozdě.
V listopadu propukla revoluce v Německu, to požádalo o
mír a Poláci tak ve dnech 10. a 11. listopadu přebrali moc.
V jejich čele stanul J. Pilsudski. N. Davies poukazuje na
důležitou roli Německa při polské obnově. Jak již bylo
zmíněno, Němci ovládali Varšavu od srpna 1915 do listopadu 1918
a v Polském království zřídili loutkovou vládu. Tato vláda
pak po odchodu Němců 11.11.1918 svěřila moc J. Pilsudskému.
Přičemž návrat J. Pilsudského byl rovněž dílem Němců, kteří
jej propustili z Magdeburku. Ten si byl vědom, že ho vyslala
německá zpravodajská služba, aby uplatnil svůj vliv a že jeho
zájmy se kryli se zájmy Německa. To byla menší rána pro západní
mocnosti, které čekaly, že převezmou patronát nad novou
republikou.</span><span style="font-size: 11px;">(4)</span><span style="font-size: small;"> Dne 14.11.1918 byl J. Pilsudski prohlášen hlavou státu. Polsko
nemělo hranice, vládu, ústavu a ani mezinárodní uznání. Poláci
vzniklý stát chápali jako obnovu staré republiky z 18.
století (mluvíme o období tzv. Druhé republiky). První vláda
v čele s J. Moraczewským vznikla 18.11.1918. Byly dány
garance demokratických a občanských práv a rovnosti a zahájena
příprava agrární reformy a demokratických voleb. Vláda padla
v lednu 1919 a byla vystřídána odborníky v čele
s klavíristou a politikem I. Paderewskim. Sejm pak v únoru
1919 přijal tzv. Malou ústavu, která regulovala základní otázky
fungování státu. V této době již probíhá Pařížská
mírová konference, kde je jako zástupce vyslán R. Dmowski a
Polsko získalo mezinárodní uznání.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;">Kvůli sporu o hranice nového státu vedlo Polsko
v letech 1919-1920 pět lokálních konfliktů (s Německem
o Poznaňsko a Slezsko, s Československem o Těšínsko,
dále s Litvou a se Západoukrajinskou republikou). Válka se
Sověty překročila místní charakter a v roce 1920 byla
v ohrožení Varšava. Komunisté již oznamovali její pád,
když Pilsudského boční úder z jihu rozbil sovětský postup
a rozdělil tři sovětské armády. Tuchačevskij (velitel armád
sever) a Stalin (velitel armád jih) se vzájemně obviňovali, kdo
za to může. Lenin připustil svou chybu, neboť čekal, že Rudá
armáda bude v Polsku vítána a požádal o mír. Ten byl
podepsán až 18.3.1921 v Rize a došlo k vzájemnému uznání
hranic- na tzv. Curzonově linii (podle britského ministra
zahraničí). Ve stejný den byla vyhlášena i polská ústava podle
modelu francouzské třetí republiky, avšak z obavy z
osobnosti J. Pilsudského s omezenými pravomocemi prezidenta.
V roce 1920 Poláci obsadili střední Litvu s Vilnem. Spor
s Československem vyřešila pařížská mírová konference a
stejně tak i složitou hranici s Německem, ačkoli Velkopolsko
Polákům připadlo po německo-polské smlouvě z Trevíru
v únoru 1919. Velmoci Polákům přiřkly Pomoří, čímž
Poláci dostali přístup k Baltu, ale oddělily východní
Prusko od Německa. Gdaňsk, který si Poláci také nárokovali,
prohlásily svobodným městem a ve Varmii, Mazurech a Horním Slezku
měl proběhnout plebiscit. Výsledkem bylo, že Polákům připadlo
jen 8 obcí a zbytek dostalo Německo, Horní Slezsko bylo rozděleno,
ovšem Poláci měli území téměř se všemi železnorudnými doly
a ¾ uhelných dolů.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 1.25cm;">
<span style="font-size: small;">Pozice Polska v zahraniční politice byla
nezáviděníhodná. Samotná obnova polského státu byla trnem
v oku Německu i Rusku. S Litvou se po zabrání Vilna
Poláci nacházeli ve válečném stavu (skončil až v 30.
letech). Ukrajinu a Gruzii zabrali Rusové. Polské sympatie
k Maďarsku zhoršovali vztahy s Rumunskem a vstup do tzv.
Malé dohody. Nedobré js</span><span style="font-size: small;"><!-- upozorňuji na jednotné časování, když používáte miulý čas, tak se jej držte v celém dokumentu --></span><span style="font-size: small;">ou
vztahy s Československem. Nedostatečná podpora během
sovětsko-polské války ochladila vztahy se západními mocnostmi a
USA se přestaly vměšovat do evropské politiky.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 0.64cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 0.64cm;">
<span style="font-size: small;">Vnitřní situace nebyla o nic lepší. V letech
1919 a 1920 obíhalo v Polsku 6 různých měn, 5 regionů mělo
své zvláštní úřady, v armádním velitelství se hovořilo
4 jazyky, existovali 3 sbírky zákonů a 2 nekompatibilní rozchody
kolejnic. Každá část polského obyvatelstva si osvojila návyky
ze svého záboru. Problémy tvořila i národní skladba
obyvatelstva: 60% Poláci, 15% Ukrajinci, 9% Židé, 5% Bělorusové
a 2% Němci. Pouze 1/3 Poláků žila ve městech, v průmyslu
bylo zaměstnáno 17% obyvatelstva. Prosperující městskou vrstvu
tvořili Němci a židé, kteří rovněž tvořili masu řemeslníků
živících se jak řemeslem tak obchodem. Nejzaostalejší skupinou
byli Ukrajinci a Bělorusové.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 0.64cm;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify; text-indent: 0.64cm;">
<span style="font-size: small;">Na závěr bych parafrázoval velmi svéráznou myšlenku
N. Daviese. Ačkoli polští vojáci bojovali za obnovu Polska,
samostatnost nedobili, neboť většina z nich působila jen na
východní frontě. Obnova polského státu byla dílem šťastných
okolností, na které Poláci přímý vliv neměli.</span><span style="font-size: x-small;">(5)</span></div>
<div id="sdfootnote1">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
(fotozdroj: <a href="https://picasaweb.google.com/112251041738853485320/ErasmustripDay3260209#5307162475290341314" target="_blank">picasaweb.google.com</a>)</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Poznámky k práci:</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; page-break-before: always; text-align: justify;">
1 V této eseji jsem čerpal ze studií: DAVIES, N.:
Polsko. Dějiny národa ve středu Evropy. s. l. 2003, s. 119-130;
FASORA, L.: Dějiny Polska v meziválečném období. Brno 1999,
s. 3-11; MACŮREK, J.: Dějiny polského národa. Praha 1948, s.
286-302; MELICHAR, V.: Dějiny Polska. Praha 1975, s.
317-351;ŘEZNÍK, M.: Polsko. Praha 2002, s. 168-177; ŽUPANIČ,
J.: Rakousko-Uhersko a polská otázka za první světové války.
Praha 2006.</div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
2 <sup> </sup>Davies, Norman: c.d. s. 119.</div>
<div class="sdfootnote" style="text-align: justify;">
3 Davies, N.: c. d. s. 122. Číslo 4,6 miliónů vypočítává z
předpokladu 30, 9 milionů polských obyvatel.</div>
</div>
<div id="sdfootnote3">
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
4 Davies N: c.d. s. 123.</div>
<div class="sdfootnote" style="text-align: justify;">
5 Davies N: c.d. s. 123-124.</div>
</div>
<div id="sdfootnote4">
<div class="sdfootnote">
<br />
</div>
<div class="sdfootnote">
<br /></div>
<div class="sdfootnote">
<i>Práce neprošla před publikací jazykovou korekturou.</i></div>
</div>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-88570575477387926742011-11-30T18:00:00.000-08:002012-01-14T09:23:28.387-08:00SolidaritaBožena Kaňáková - Solidarita, 30.11.2011<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzjC0GF6gW80zFiyVlzFQ6y4OqX6gdgra4PsxfMz1H0_ZG7Mlgbzz1a2CXQP0ou4XR0lE7Uf8krfJ-SS27HgUoOyEY_ItZUDwj95DabhvBd48fCf64U8-Tp5kt8yoivmwcBiBgFJtJj9_4/s1600/LechWalesa.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="175" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzjC0GF6gW80zFiyVlzFQ6y4OqX6gdgra4PsxfMz1H0_ZG7Mlgbzz1a2CXQP0ou4XR0lE7Uf8krfJ-SS27HgUoOyEY_ItZUDwj95DabhvBd48fCf64U8-Tp5kt8yoivmwcBiBgFJtJj9_4/s200/LechWalesa.jpeg" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Solidarita vznikla v roce 1980 jako nezávislé odbory. Významu však nabyla až jako masově podporované společenské hnutí, které se stalo symbolem opozice a postavilo se komunistickému režimu v tehdejším Polsku. Spolu s Výborem ochrany dělníků KOR (Komitet Obrony Robotników) přispěla Solidarita k pádu komunismu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Vznik tohoto společenského hnutí byl důsledkem dlouhodobější hospodářské krize, ve které se Polsko potácelo již od 60. let. V prázdninových měsících roku 1980 proběhla v Polsku další vlna stávek, které stejně jako v roce 1970, vyvrcholily v gdaňských loděnicích. Dělníci však nevyšli do ulic, jako před deseti lety, ale zůstávali v podnicích, které obsadili, a tím paralyzovali výrobu.</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Dne 17. 8. 1980 se v Gdaňsku ustanovil, jako koordinátor stávkové vlny, mezipodnikový stávkový výbor. Kromě obvyklých odborářských požadavků vyhlásil výbor také požadavky politické, mezi které patřila legalizace nezávislých odborů, uznání práva na stávku, garance občanských práv garantovaných ústavou a propuštění některých vězněných opozičních intelektuálů. I přesto, že mezi vládou a mezipodnikovým stávkovým výborem probíhala jednání a byly uzavřeny i určité dohody o splnění některých požadavků, vláda tyto dohody nedodržela v takové míře, jak slíbila, a proto se ve stávkách pokračovalo i nadále.</div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Koncem srpna 1980 se vůdčí postavou hnutí stal elektrikář Lech Wałęsa. V té době se dělnická opozice zabývala organizačním zvládáním běžící stávkové vlny a vytvářením své řídící struktury. Dne 8. září oznámil MKS vystoupení z oficiálních odborů a chystal se k založení nových a nezávislých odborů. V Gdaňsku se 16. září sešel nový mimořádný odborářský sjezd, na kterém byly druhý den založeny<i> Nezávislé samosprávné odbory „Solidarita“</i>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Svým vznikem byla Solidarita novum v dějinách odborového hnutí, jelikož kladla na rozdíl od předchozích odborových organizací důraz na decentralizaci. Základními organizačními prvky Solidarity byly závodní výbory, sdružené v regionech. Orgánem na celostátní úrovni se stala celostátní koordinační komise. Na jejím prvním zasedání byl zvolen předsedou Lech Wałesa.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Z hlediska ideologického se podle programového usnesení prvního celostátního sjezdu delegátů ze dne 30. 9. 1981 Solidarita označovala <i>za organizaci, která spojuje rysy odborového svazu a velkého společenského hnutí. Spojení těchto rysů tvoří sílu této organizace a určuje její úlohu v životě celého národa. Díky vzniku Solidarity přestala být polská společnost rozdrobená, neorganizovaná a bezradná. Díky Solidaritě vznikly také podmínky pro skutečné národní obrození…… Solidarita se stala silou nejen protestu, ale i silou toužící budovat Polsko spravedlivé ke všem, silou, která se odvolává na společné lidské hodnoty………. Základem jednání musí být respekt k člověku, Stát má sloužit člověku a ne mu vládnout. Státní organizace má sloužit společnosti a nemůže být ztotožňována s jedinou společenskou stranou….. Program solidarity je programem zápasu o cíle, které si stanovila, program, ve kterém se odrážejí snahy a tužby polské společnosti, programem, který z těchto tužeb vyrůstá. Je programem směřující k dlouhodobým cílům, přes řešení bližších problémů. </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ve spolupráci s odborníky z řad demokratické opozice (Tadeusz Mazowiecki, Bronisław Geremek) byl vypracován seznam požadavků, kterými se Solidarita prezentovala. Mezi ekonomické požadavky patřilo například zastavení růstu cen, zvýšení platů, stavba nových bytů, lepší pracovní podmínky, delší mateřská dovolená a volné soboty. Mezi politické požadavky patřilo právo na stávku, omezení cenzury, přístup různých společenských skupin k hromadným sdělovacím prostředkům, uznání nezávislých odborů, propuštění politických vězňů, obsazovaní funkcí podle kompetence a ne podle příslušnosti ke komunistické straně PZPR. Hnutí solidarita se také odvolávalo na ústavu Polské lidové republiky a různé mezinárodní dohody, které PLR podepsala a kde byla zakotvena práva občanů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Opozice však zdaleka neměla ještě vyhráno. Vláda sice podepsala její požadavky, v praxi se však snažila plnění dohod omezovat a oddalovat. Což se ukázalo například při soudním zdržování oficiální registrace Solidarity jako odborového hnutí. I přesto však byla Solidarita oficiálně zaregistrovaná nejvyšším soudem dne 10. listopadu 1980. Příkladem Solidarity se nechaly inspirovat i další a postupně vznikaly organizace jako např. <i>Dohadovací výbor uměleckých a vědeckých sdružení</i> a <i>Celopolský přípravný výbor Nezávislého sdružení studentů</i>. Po vzoru dělnické Solidarity vznikla také dne 12. května 1981 <i>Solidarita rolnická</i>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na konci roku 1980 se zdálo, že se situace v Polsku definitivně uklidnila a Solidarita se stala součástí systému. Do konce roku 1980 vstoupilo do Solidarity 9 miliónů Poláků, což představovalo asi 28 % dospělé společnosti. Solidaritu provázely časté vnitřní konflikty, ale celkově neztrácela kompaktnost také díky nezpochybnitelné autoritě Lecha Wałesy. Ta byla ještě posílena, když ho dne 15. ledna 1981 přijal papež Jan Pavel II.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Počátkem roku 1981 opět propukla vlivem nelepšící se ekonomické situace série protestních akcí na mnoha místech. Vedení komunistické strany cítilo potřebu změny, proto se stal dne 11. 2. 1981 polským premiérem Wojciech Jaruzelski. Jmenování Jaruzelského premiérem se zpočátku u veřejnosti setkalo s pozitivním přijetím. Dne 10. března dochází také ke schůzce Jaruzelského s Wałesou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.fondazione-delbianco.org/seminari/images/Januszewski-Solidarnosc-1982.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.fondazione-delbianco.org/seminari/images/Januszewski-Solidarnosc-1982.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Ekonomická situace v Polsku se však stále zhoršovala. Jednání Solidarity s vládou nikam nevedla a pokračovaly stávky v podnicích i na školách. Radikální a jednoznačně antikomunistické postoje solidarity se projevily na jejím sjezdu v září a říjnu 1981. Byla požadována politická pluralita, svobodné volby, hospodářská samospráva, odstranění stranické kontroly ve sdělovacích prostředcích a nezávislost odborových organizací. Bylo jasné, že se Solidarita nevydá cestou ústupků státní komunistické moci. Solidarita opakovala své představy a vláda je odmítala. Představitelé Solidarity na jednání v Radoni dne 3. prosince 1981 přijali stanovisko, že další jednání o národním porozumění se stala bezpředmětná.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za napjaté a patové situace vyhlásil tehdejší předseda polské vlády Wojciech Jaruzelski dne 13. prosince 1981 výjimečný stav. Tímto počinem se Jaruzelskému podařilo opoziční síly dokonale překvapit a paralyzovat. Režimem byla ustavena tzv.<i> „Vojenská rada národní spásy“</i>, která převzala veškerou výkonnou moc. Vůdci opozice byli pozatýkáni a internováni v táborech a byla také přerušena činnost všech společenských organizací včetně odborových svazů včetně Solidarity. Solidarita se snažila brzy obnovit svoji činnost a čas od času se konaly na různých místech stávky a protestní pochody, ale státní moci se podařilo rozbít poslední důležité komunikační kanály a v říjnu roku byla 1982 Solidarita formálně zbavena legality. Hnutí však nadále pracovalo tajně a postupně sílilo: rozšiřovalo letáky, vydávalo tisk a organizovalo pomoc pro pronásledované.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Koncem 80. let se Solidarita znovu významněji aktivovala. Díky tradičně špatné ekonomické situaci v Polsku i díky postupujícím změnám v Gorbačovově Sovětském svazu začala Solidarita nabývat na síle a opět vytvářet veřejné struktury. Spontánní stávky v loděnicích a v továrnách v roce 1988 pak vedly v únoru 1989 k jednáním mezi zástupci opozice a komunistickou vládou. V dubnu roku 1989 byla po jednáních u kulatého stolu Solidarita znovu povolena.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V červnových polosvobodných volbách roku 1989 vyhráli kandidáti Solidarity všechna místa v parlamentu, o která se mohli ucházet a obsadili tak v Sejmu 35 % křesel a v Senátu 99 mandátů. Solidaritě také připadlo místo premiéra, kterým se stal novinář a politik, Tadeusz Mazowiecki. Dne 29. prosince 1989 došlo ke změně ústavy. Byl vypuštěn článek o vedoucí roli polské komunistické strany a název země se změnil z Polské lidové republiky na Polskou republiku, byl zaveden politický pluralismus a zrovnoprávněny všechny formy vlastnictví a garantována svoboda ekonomické činnosti. Demokratizační proces byl definitivně zakončen konáním prezidentských voleb, ve kterých v prosinci roku 1990 vyhrál Lech Wałesa. V nových poměrech se pak vnitřně nesourodá Solidarita postupně rozpadla.</div>
<br />
(fotozdroj (shora dolů): <a href="http://revolutionfortomorrow.blogspot.com/2011/04/aout-1980-solidarnosc-un-espoir-se-leve.html" target="_blank">revolutionfortomorrow.blogspot.com</a>; <a href="http://www.fondazione-delbianco.org/seminari/progetti_prof/progview.asp?id=1164" target="_blank">http://www.fondazione-delbianco.org</a>)<br />
<br />
Seznam použité literatury:<br />
Havlík, Tomáš: Polsko v 80. letech. Olomouc 2001.<br />
Kovács, István: Pilsudski… Katyň… Solidarita… - klíčové pojmy polských dějin 20. století. Brno 2010. 300 s.<br />
Tomský, Alexander: Solidarita – polské nezávislé odbory od svého vzniku až po vyhlášení výjimečného stavu. 1987.<br />
Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. 1109 s.<br />
<br />
<i>Práce před publikací neprošla jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-43533765472822947602011-11-23T18:00:00.000-08:002012-01-14T09:02:24.758-08:00Výbor ochrany dělníků (KOR)Kateřina Tisoňová - Výbor ochrany dělníků (KOR), 23.11.2011<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://zakladajciekomitety.pl/wp-content/themes/kor/showtn.php?p=slideshow&bw=0&i=%2Fhome%2Fppolska%2Fftp%2Fkor%2Fwp-content%2Fuploads%2F2011%2F07%2Fprev3.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="141" src="http://zakladajciekomitety.pl/wp-content/themes/kor/showtn.php?p=slideshow&bw=0&i=%2Fhome%2Fppolska%2Fftp%2Fkor%2Fwp-content%2Fuploads%2F2011%2F07%2Fprev3.jpg" width="200" /></a></div>
- Polsko se z „poválečného“ nic vypracovalo v<b> pátou největší velmoc ve výrobě lodí</b> (největším odbytištěm byl sov. trh) → štětínské a gdaňské továrny však se svými výhodnými cenami pronikly i na trh Velké Británie a Norska, které patřily ve stavění lodí k naprosté špičce<br />
<br />
- polské loděnice své atraktivní nabídky založily na tak intenzivním vykořisťování dělníků, že „strčily do kapsy i divoké kapitalisty“ – používaly k tomu „úpravy norem“, zanedbávaly předpisy o bezpečnosti práce<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
- v roce 1967 se v Gdaňské loděnici V. I. Lenina stala <b>nehoda</b> – 22 lidí uhořelo v trupu lodi, který byl hermeticky uzavřen v zájmu zvýšení rychlosti a efektivity práce → celá věc zůstala přísně střeženým tajemstvím, vedení pouze mírně zvýšilo mzdy, nejhlasitěji se projevoval 24letý elektroinstalatér jménem<b> Lech Walesa </b><br />
<br />
- nashromážděná nespokojenost se projevila <b>v prosinci 1970</b>, kdy došlo ke zvýšení cen potravin → následně vstoupilo několik úseků gdaňské loděnice do stávky, v následujících hodinách se práce zastavila v celé loděnici a zazněl požadavek na odvolání zvýšení cen a na úpravu norem, dělníci vyzývali studenty, aby se k nim připojili (omluva za rok 1968) → studenti odmítli, chystali se na vánoční prázdniny<br />
<br />
- dav 3 tisíc lidí se přesunul před ředitelství a před sídlo Vojvodského výboru PSDS → demonstrace byla rozprášena policií, následující den se demonstrace opakovala, vojáci začali střílet do lidí →<b> Gomulku vystřídal Gierek</b>, který slíbil vyšetřit, kdo je zodpovědný za krveprolití a obětem, kterých bylo téměř 1 200, postavit pomník<br />
<br />
- Walesa prohlásil, že odborové svazy jsou jen svazem loutek neschopným reprezentovat zájmy dělníků → krátce nato byl propuštěn<br />
<br />
- v 1. polovině 70. let získalo Polsko velké množství levných půjček – část z nich dalo polské vedení na <b>zvýšení životní úrovně</b>, část na <b>investice do infrastruktury</b>, největší část na rozvoj těžkého průmyslu<br />
<br />
- do Polska dorazila <b>ropná krize</b>, která způsobila další spol. krizi – Gierek se totiž <b>v červnu 1976</b> uchýlil ke <b>zvýšení cen</b> → cukr zdražil o 100 %, rostlinné a živočišné tuky o 50 %, drůbeží maso o 30 %, před zavedením nových cen došlo k živelnému vykupování zboží, <b>došlo i ke změnám ústavy</b>, které omezily občanská práva → propukly <b>nepokoje</b> ve středopolské <b>Radomi</b> (kde byla vypálena budova vojvodského výboru PSDS) <b>a Ursusu</b> (kde dělníci odšroubovali kolejnice, čímž uvedli varšavský železniční uzel mimo provoz) → následovalo potrestání dělníků (byli odsouzeni až k desetiletému vězení), na jejich stranu se postavila i inteligence → zvýšení cen bylo odvoláno, ale např. v září byly zavedeny příděly cukru (2 kg na osobu) → přišla ale reakce společnosti, na pomoc poškozeným se kolem 16. srpna 1976 rozeběhla spontánní akce, jejímž cílem byla fin. sbírka pro rodiny postižených dělníků a bezplatná právní pomoc při procesech<br />
<br />
(fotozrdoj: <a href="http://zakladajciekomitety.pl/wp-content/themes/kor/showtn.php?p=slideshow&bw=0&i=%2Fhome%2Fppolska%2Fftp%2Fkor%2Fwp-content%2Fuploads%2F2011%2F07%2Fprev3.jpg" target="_blank">zakladajciekomitety.pl</a>)<br />
<br />
<i>Práce před publikací neprošla jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-73081702566833948592011-11-16T18:00:00.000-08:002012-01-14T08:41:05.842-08:00Rok 1966 a kard. Stefan WyszyńskiBarbora Pintová - Rok 1966 a kard. Stefan Wyszyński, 16.11.2011<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/80/Stefan_Wyszy%C5%84ski.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/80/Stefan_Wyszy%C5%84ski.jpg" width="150" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Stefan Wyszyňski se narodil 3. 8. 1901 ve vesnici Zuzela nad Bugiem na východě Polska. Pocházel ze starobylého selského rodu, u něhož v 19. stol. došlo k rozkolu. Zatímco jedna větev, z níž vzešel pozdější kardinál primas, se hlásila k polské národnosti a aktivně podporovala všechny vlastenecké iniciativy, druhá větev se přidala k Rusům.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mladému Stefanovi záhy zemřela matka. Otec se potom přestěhoval na západ Polska do diecéze Wloclawek. Tam Stefan r. 1920 vstoupil do semináře a r. 1924 byl vysvěcen na kněze. Poté pokračoval ve studiu na Katolické univerzitě v Lublinu, které ukončil r. 1929 doktorátem. Krátce působil v obci Przedcza, r. 1932 ho ale biskupství ve Wloclawku povolalo na kurii jako šéfredaktora měsíčníku „Ateneum Kaplaňskie“. </div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Wyszyňski se ukázal jako schopný publicista a organizátor. Řídil diecézní mariánské družiny, založil křesťanskou dělnickou univerzitu a křesťanské odbory. Projevoval silné sociální cítění a velmi propagoval sociální encykliky papežů, především „Rerum novarum“ Lva XIII. a „Quadragesimo anno“</div>
<div style="text-align: justify;">
Pia XI.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po vypuknutí II. světové války a obsazení země Němci a Rusy mu dočasný správce wloclawské diecéze biskup Michal Kožal, později zavražděný nacisty v koncentračním táboře Dachau, doporučil odchod do ilegality, protože gestapo zatýkalo všechny polské kněze, kteří se před válkou veřejně angažovali. Pod pseudonymem „Radwan II.“ se tak Wyszyňski stal kaplanem ilegální Zemské armády, bojující proti německým a sovětským okupantům. Účastnil se též r. 1944 Varšavského povstání, a sice jako duchovní správce povstaleckého lazaretu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
R. 1946 jej papež Pius XII. nominoval biskupem v Lublinu, biskupské svěcení přijal z rukou polského primasa kardinála Augusta Hlonda. O dva roky později po Hlondově smrti se stal Stefan Wyszyňski jeho nástupcem v úřadě arcibiskupa Hnězdna a Varšavy, jemuž příslušel zároveň i titul „primas Polska“.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po válce se vlády v zemi zmocňují komunisté, kterým se daří umlčet legální opozici. Do popředí se tak dostává církev, kterou většina Poláků odedávna uznává a považuje za základ národní totožnosti a štít proti cizí nadvládě. Toto si samozřejmě nové vedení státu dobře uvědomuje, přikračuje tedy k likvidaci celé řady řádových škol a dětských domovů, postupnému rušení klášterů, zastavení publikační činnosti jakýchkoliv katolických institucí či jedinců, represím episkopátu apod.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V srpnu 1948 Wyszyňski vydává pastýřský list, v němž vyjadřuje své naděje v budoucnost a odvolává se na víru národního ducha, jenž „musí zůstat silný, plný života, schopný uskutečnit to, co má zítra rozhodovat o jeho velikosti.“ Již tímto svým krokem, nehledě na předválečnou publikační a kaplanskou činnost, na sebe primas upozornil jako na obtížného soupeře nového režimu. Nenechal nikoho na pochybách, že slyne vynikajícími vlastnostmi duchovního a politika, který dokáže spojit vytrvalost věrného syna církve a</div>
<div style="text-align: justify;">
strážce neviditelných hodnot a vlivů s pružností zkušeného státníka.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Politické byro mezitím přijalo detailně připravený plán na převzetí kontroly nad katolickými mládežnickými organizacemi a Charitou, odebrání nemocnic řádovým sborům, likvidaci církevních fondů, omezení náboženských slavností mimo oblast kolem kostelů, likvidaci veškerého katolického tisku. Církev ve snaze ušetřit dalších zásahů přerušila nebo zmrazila většinu mládežnických a náboženských organizací.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V ovzduší neustálého nátlaku a propagandistické kampaně byla 14. 4. 1950 podepsána „Dohoda mezi představiteli vlády Polské republiky a Polského episkopátu“, tzv. „Porozumienie“. Wyszyňski se rozhodl k dalekosáhlým ústupkům: církev uznala potřebu výuky i úctě k právu a státní moci, odsuzování konspirace, neodmítání kolektivizace venkova, podpory „boje za mír“ i to, že se má řídit „polským státním zájmem“. Také uznala východní hranici Polska tak, jak jej stanovil v roce 1939 podepsaný pakt Ribbentrop-Molotov. Vláda na oplátku dovolila výuku náboženství ve školách, duchovní přítomnost církve v armádě, vězeních a nemocnicích, provozování seminářů a existenci Lublinské katolické univerzity, právo církve na vlastní tisk a na školy, které provozovaly řády.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Problém však tkvěl v tom, že stát měl prostředky, jimiž „mohl“ chování kněží a příslušníků řádů vynutit, kdežto církev mohla počítat pouze s dobrou vůlí, a ta samozřejmě neexistovala. V postupu vůči episkopátu se tedy nakonec vůbec nic nezměnilo. Ba naopak. Komunisté se, když už museli církev kvůli jejím silným pozicím ve společnosti nějakým způsobem tolerovat, rozhodli rozdělit její už i tak nesourodé řady. Podpořili tedy vznik Výboru katolických intelektuálů a aktivistů (tzv. PAX) při Národní frontě, v jehož čele stanul</div>
<div style="text-align: justify;">
Boleslaw Piasecký, který chtěl s komunisty spolupracovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Wyszyňski se v několika rozhovorech s Bierutem snažil nalézt alespoň dočasný modus vivendi církve a státu. Bierut ale všechny jeho návrhy striktně odmítl. Dokonce mu zakázal cestu do Říma, protože ho hodlal odříznout od kontaktů s Vatikánem. Navíc se strana snažila podřídit církev státu, a proto chtěla jednat s Vatikánem sama anebo prostřednictvím jí loajálních církevních hodnostářů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V dubnu 1953 konference episkopátu přijala text dopisu Bierutovi. V červnu jej primas přečetl dvousettisícovému zástupu shromážděnému na varšavském procesí Božího těla: „Boží věci na Césarovy oltáře klást nesmíme. Non possumus!“ Což znamená, že se církev státu, Césarovi, nepodřídí. V Moskvě byl následně vymyšlen způsob, jak donutit Wyszyňského a episkopát jako takový k povolnosti. V září téhož roku započal proces s biskupem Kaczmarkem, který skončil jeho odsouzením k 12 letům vězení. Primas byl</div>
<div style="text-align: justify;">
ultimativně vyzván, aby tohoto kieleckého hierarchu rovněž odsoudil, což razantně odmítl. Jako reakce na tuto „neposlušnost“ byla okamžitá izolace a posléze uvěznění (Wyszyňski své „zážitky“ z internace zpracoval do vzpomínek, které nazval Zapiski wiezienne.) Členové episkopátu zastrašeni nakonec kapitulují a Kaczmarka odsoudili. Církev tímto přestává být autonomním subjektem politického života.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Papež Pius XII. zareagoval na internaci Wyszyňského ostrým odsouzením polského komunistického režimu a jmenoval polského primase kardinálem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V roce 1956 uplynulo 300 let od Lvovských slibů polského krále Jana Kazimíra u příležitosti obsazení země Švédy. Kardinál Wyszyňski sepsal ve vězení aktualizovanou obnovu těchto slibů – Jasnohorské sliby národa polského, která obsahovala přísahu věrnosti katolické víře navzdory pronásledování. Podařilo se mu propašovat ji z internace ven, věřící mládež ji potom rozvezla po biskupstvích a farách. Při slavnostní pouti k Čenstochovské Madoně na Jasné hoře za účasti statisíců věřících byly tyto obnovené sliby s pozdravem primasa přečteny a lid odpovídal „Přísaháme a slibujeme!“. Státní bezpečnost zuřila. Nic už ale nezmohla, protože na podzim téhož roku došlo k bouřím dělníků v Poznani a v důsledku toho (a samozřejmě také v důsledku změny politické situace v SSSR) k uvolnění poměrů. Kardinál Wyszyňski se mohl vrátit do svého úřadu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nové, velmi slibně vystupující komunistické vedení v čele s W. Gomulkou učinilo církvi nejprve řadu ústupků – povolilo výuku náboženství ve školách, vydávání katolického tisku, zastavilo rušení klášterů apod. Nicméně v podstatě okamžitě, jakmile opadlo vzrušení z Gomulkova nástupu, všechny tyto slibné vyhlídky vzaly za své a přístup strany k episkopátu a jeho činnosti se vrátil k dřívějšímu nepřátelskému stavu. „Klérus musí pochopit, že v Polsku neexistují dva státy, že je zde jen jeden stát a jedna moc, lidová moc.“</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Wyszyňski přesto rozhodně vsadil na dlouhodobé a hromadné mobilizování věřících. Téhož roku, 1956, bylo vyhlášeno Desetiletí milénia pokřesťanštění Polska, které mělo trvat, jak název napovídá, deset let a bylo rozložena na stovky náboženských slavností různého, především lokálního rozsahu. Předpokládaly se také početné hromadné pouti. Strana se rozhodla postavit proti Desetiletí vlastní oslavy, a tak vyhlásila rok 1966 rokem Tisíciletí polského státu a navrhla heslo „Tisíc škol k tisíciletí“.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V intencích tohoto „postátňovacího či sekularizačního kurzu“ byla ve školním roce 1958-1959 zahájena masová akce odstraňování křížů ze škol (dekrucifikace), zanedlouho poté i z továren, také bylo zablokováno budování sakrálních staveb. Na mnoha místech kvůli tomu docházelo několik let k otevřeným konfliktům mezi skupinami věřících a příslušníky Veřejné bezpečnosti. K zásadnímu a dlouhodobě působícímu úderu došlo v létě 1961: likvidovala se výuka náboženství probíhající v 21, 5 tisících z 28 tisíc existujících škol.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Snaha rozbít církev zevnitř intenzivně pokračovala i nadále – vedle Sdružení PAX a Křesťanského společenského sdružení (KSS) a vedle bezprostředního nátlaku státní správy bylo navíc znovu oživeno někdejší hnutí „vlasteneckých kněží“, tentokrát jako „kněžský kruh“ při Charitě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Episkopát zareagoval zasíláním protestních dopisů, šířením vlastních názorů v řadách duchovních a vyjadřováním odporu v pastýřských listech adresovaných věřícím. Primas Wyszyňski se od roku 1961 demonstrativně neúčastnil voleb. V roce 1963 proběhlo poslední – a celkem teprve třetí – setkání primase s prvním tajemníkem. Nejvyšší hierarcha také postupně navazoval kontakt s okruhem levicových antitotalitárních myslitelů. Ve vystoupeních episkopátu nicméně rozhodně převažovala obava o obranu církve, víry a věřících, zatímco celospolečenské důrazy byly řídké.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Velký boj s církví začal ještě předtím, než oslavy milénia dospěly ke kulminačnímu bodu. Dne 18. 11. 1965 se polští biskupové, obrátili dopisem na své kolegy z německé církve. Po krátkém výkladu týkajícím se dějin polského státu a kultury popsali autoři dopisu muka let války a okupace a vysvětlili smysl a nezbytnost převzetí získaných území Polskem, aby adresáty vyzvali k dialogu: „vztahujeme k Vám […] ruce, odpouštíme a prosíme o odpuštění“. Duchovní i politický smysl těchto slavných slov byl dost zřejmý – víc než dvacet let po válce nadcházel čas na vytvoření dobrých sousedských vztahů. Byl to pokus ne-li o</div>
<div style="text-align: justify;">
průlom, tedy přinejmenším o vytvoření široké skuliny v „železné oponě“.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Gomulka se tímto dopisem cítil osobně dotčen – církev veřejně a okázale vkročila na pole, které bylo nejen striktně vyhrazeno straně, ale především jemu samotnému. Wyszyňskému bylo „za trest“ odepřeno vydání pasu, kvůli čemuž se nemohl osobně zúčastnit II. vatikánského koncilu, třebaže ostatním církevním hodnostářům v cestě do Říma zabráněno nebylo. (Mezi ty, kteří do Říma odcestovali, patřil i kardinál Karol Wojtyla, kterého mocenské orgány „vytipovali“, ovšem mylně, jako hlavního konkurenta primase Wyszyňského.) V celém tisku navíc začala mohutná propagandistická kampaň, do níž se zapojily i PAX a KSS.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Úřady se začaly technicky připravovat na blížící se oslavy tisíciletí, a jejich počínání mělo nápadně konfrontační ráz. Byl zřízena zvláštní „stranicko-vládní komise“, do níž patřili zástupci ministerstva komunikací, kultury a umění, osvěty a výchovy, předseda výboru pro rozhlas a televizi a předseda hlavního výboru pro tělesnou kulturu a turistiku. Strana totiž usilovala nejen o ztížení organizace církevních oslav, ale také o přípravu vlastní „konkurenční nabídky“ – sportovních závodů, představení, televizních přenosů apod. Intenzivně se připravovala „přehlídka Tisíciletí“.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Konfrontace trvala několik měsíců a začala v polovině dubna 1966 v Hnězdně a Poznani, kde se souběžně konaly církevní slavnosti celebrované primasem a „vlastenecké“ manifestace za přítomnosti samotného Gomulky. Oslavy kulminovaly slavnostmi ve Varšavě, které skončily střetem zástupů rozcházejících se po mši s policejními jednotkami. Ke střetům docházelo i v Krakově, Gdaňsku a k těm nejvážnějším s téměř 290 zadrženými v Lublinu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bereme-li v úvahu hromadnou a spontánní účast na náboženských obřadech, emoce a rozhodnost mnoha účastníků těchto oslav, které strana komplikovala a stěžovala, a také zahraniční ohlasy, zdá se, že z konfrontace vyšel vítězně primas. V každém případě však střet zkonsolidoval kolem institucionální církve nejen zástupy věřících, ale i doposud se hlavnímu církevnímu proudu stranící kruhy katolické inteligence. Nepřímý důkaz toho, že se moc pokládala za stranu, která v „boji o milénium“ víc ztratila než získala, podalo</div>
<div style="text-align: justify;">
nápadné uklidnění proticírkevní propagandy, k níž patřila i propaganda zaměřená osobně proti primasovi. Skončily demonstrativní šikany a dokonce padl souhlas s jistými významnými ústupky, jako byl například na podzim 1967 souhlas se stavbou kostela v Nové Huti. Toto uklidnění vyplývalo možná ze skutečnosti, že v průběhu roku 1967 narůstalo napětí uvnitř PSDS i v jejích vztazích s nespokojenou mládeží a intelektuálními kruhy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Roku 1970 nahrazuje Gomulku Edward Gierek; tuto změnu vítala církev s opatrným optimismem. 3. 3. 1971 došlo k setkání primase Wyszyňského s premiérem Jaroszewiczem, na kterém hlava církve předložila své návrhy. Nejdůležitější z nich se týkaly uznání veřejnoprávního charakteru církve, zajištění svobody její činnosti, odstranění překážek v rozvoji laických organizací, přístupu k hromadným sdělovacím prostředkům a skončení blokování sakrálních staveb. V deklaraci vyhlášené o několik měsíců později episkopát ujišťoval, že „nechce vytvářet politickou opozici a nemobilizuje společenské síly do boje s ústavně stanoveným systémem“, a také že „nezpochybňuje ani nezlehčuje vládou uzavřená společenství“.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
PSDS sice nemínilo vyostřovat vztahy s církví, ale nehodlalo ustoupit, pokud šlo o přiznání veřejnoprávního statutu, přístupu do rozhlasu a televize ani pokud šlo o výuku náboženství ve školách. Častěji se udílelo povolení ke stavbě nových kostelů, přestala většina veřejných šikan, ale to bylo také vše. Nadále se hojné podpoře těšilo Sdružení PAX (1971 Boleslaw Piasecki zvolen členem Státní rady) a Křesťanské společenské sdružení. Kontrola episkopátu neustále přetrvávala.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Wyszyňski v reakci na toto počínání komunistů v kázání ve varšavské katedrále z 27. 1. 1974, které věnoval světské moci, zdůraznil nezadatelnost práva na svobodu sdružování, tisku, veřejného mínění, vydavatelství, diskuse, myšlení a vědeckého bádání apod. V roce 1976 se církev postavila na obranu bitých, vyhazovaných z práce a odsuzovaných, žádala amnestie pro uvězněné, zdůrazňovalo se spojení mezi řešením</div>
<div style="text-align: justify;">
hospodářských problémů a rozšířením a zajištěním občanských svobod. Nejednalo se o organizovanou opozici. Episkopát ani primas ovšem ani nebrzdili ty duchovní, kteří opozici podporovali nebo se sami angažovali v její činnosti. Kostely tak v poválečném Polsku nikdy nepřestaly být místem, kde mohla širší veřejnost vyjadřovat svou nechuť nebo nepřátelství ke komunistické moci.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celková situace a „vztah“ mezi církví a státem by se v této době dal označit za patový, protože žádná ze stran nechtěla činit radikálnější kroky: primas nechtěl vyzvat k neposlušnosti a Gierek zase nechtěl přikázat uvězňování.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Církev byla stále víc vnímána jako jediný skutečně silný a důsledný ideologický i politický protivník monokratické strany, a tento názor daleko přesahoval okruh věřících. 16.10. 1978 navíc konkláve zvolilo papežem metropolitu krakovského, kardinála Karola Wojtylu, který přijal jméno Jan Pavel II. Volba Poláka za hlavu církve byla neobyčejně překvapující: tím spíš, že již 455 let byli papeži pouze italští duchovní. Prestiž polské církve v jediném okamžiku nesmírně vzrostla a kardinál Wyszyňski se stal „Primasem Tisíciletí“.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nebylo vůbec pochyb, že nástup Poláka do čela katolické církve byl pro stranu tvrdý oříšek a že sliboval další a stále větší potíže. Za vydání souhlasu s návštěvou papeže v rodné zemi se moc snažila usmlouvat neutralizaci církve ve vztahu ke stále aktivnější opozici. Nic takového se ovšem nestalo, naopak. Ku příležitosti příjezdu Jana Pavla II. se konaly obrovské oslavy, polský národ se mobilizuje a stmeluje – vzniká spojenectví inteligence, dělníků a církve.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Roku 1980 stačila nevelká stávka v gdaňských loděnicích k tomu, aby se „revoluční“ hnutí rychle rozšířilo po celé zemi. Vláda byla nucena podepsat dohodu se stávkujícími, v jejichž čele stanul mladý elektrikář Lech Walesa. Tímto vznikl samosprávný odborový svaz nazvaný Solidarita, který se záhy stal mohutnou organizací s deseti miliony členy. Wyszyňski i církev, přestože nepovzbuzovali k radikalizaci činnosti ani požadavků, přece jen odbory jednoznačně podpořili a rozhodně se vyjadřují pro uznání nezávislé rolnické organizace. Episkopát navíc začal hrát prostředníka mezi mocenskými orgány a Solidaritou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V této době se ovšem život polského primase Stefana Wyszyňského již chýlil ke konci. Tento významný muž, jež se tolik zasloužil o polský národ a katolickou církev zemřel 28. 5. 1981.</div>
<br />
(fotozdroj: <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/80/Stefan_Wyszy%C5%84ski.jpg" target="_blank">en.wikipedia.org</a>)<br />
<br />
Použitá literatura:<br />
DAVIES, N.: Polsko. Dějiny národa ve středu Evropy. Praha 2003.<br />
PACZKOWSKI, A.: Půl století dějin Polska 1939-1989. Praha 2000.<br />
ŘEZNÍK, M.: Polsko. Praha 2002.<br />
WANDYCZ. P. S.: Střední Evropa v dějinách od středověku do současnosti. Praha 1998.<br />
<br />
Další zdroje:<br />
http://cirkev.wordpress.com/2011/05/27/statecny-svedek-kristuv/<br />
<br />
<i>Práce </i><i>před publikací </i><i>neprošla jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-85488932048934619652011-11-09T18:00:00.000-08:002012-01-14T08:17:55.814-08:00Poznaňské povstání - červen 1956Pavlá Dubská - Poznaňské povstání - červen 1956, 9.11.2011<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://static.polskieradio.pl/files/c448b386-3f6c-4123-974a-d37f4fb432ef.file" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="109" src="http://static.polskieradio.pl/files/c448b386-3f6c-4123-974a-d37f4fb432ef.file" width="200" /></a>Poznaňské povstání známé také pod označením Poznaňský červen byl masový protest zpočátku poznaňských dělníků, ve finále však obecně obyvatel města, proti vládnoucímu komunistickému režimu, který vypukl 28. června 1956.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Příčinou nepokojů byla neutěšená ekonomická situace, do které se Polsko dostalo díky kopírování sovětského modelu plánovaného hospodářství. V obchodech byl nedostatek zboží, zaměstnanci dostávali nízké mzdy, ve většině podniků panovala špatná organizace a bídné pracovní podmínky, nelehká byla i bytová situace.</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Bezprostředním podnětem pak byla napjatá situace v poznaňské továrně Josefa Stalina, ve které si místní dělníci stěžovali především na zvyšující se pracovní normy, v jejichž důsledku přicházeli o mzdové bonusy. Řízení podniku bylo vůči jakýmkoli stížnostem a požadavkům dělníků hluché, proto se zaměstnanci snažili kontaktovat příslušné ministry a orgány strany. Sepisovali petice, dopisy, vysílali delegace. Poslední takováto delegace se vrátila z Varšavy v noci 26. června 1956. Delegáti byli v poměrně dobré náladě, neboť byli přesvědčení o tom, že řada jejich požadavků se setkala s kladným přijetím. Avšak ráno 27. června přišla studená sprcha. Do továrny dorazil ministr průmyslu, který odvolal několik slibů, které dělníci získali ve Varšavě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Reakce dělníků na sebe nenechala dlouho čekat. Úderem 6. hodiny ranní 28. června byla vyhlášena ve stalinových závodech stávka. O půl 7 již dělníci vyrazili do ulic a směřovali do centra města. Cestou se k nim přidávali dělníci z dalších podniků a kolemjdoucí. Mezi 9 a 11. hodinou dopolední se již před sídlem městského úřadu shromáždil téměř 100 000 dav. Mezi původně ekonomicky zaměřenými transparenty, které hlásaly slogany jako „Chceme chléb“, se začala objevovat i politická hesla jako kupř. „Pryč s komunisty“ nebo „Svobodné volby“. Demonstranti postupně obklopili také další budovy lokálních mocenských orgánů v centru, především budovu strany, ale také např. soudu a prokuratury. Netrvalo dlouho a protestující začali pronikat do veřejných budov, kde odstraňovali zejména rudé vlajky či portréty komunistických pohlavárů. Padly také první výstřely, jejichž autory byli zaměstnanci bezpečnosti, kteří začali do davu střílet z oken svého úřadu. Mezi protestujícími se mezitím rozšířila fáma o zatčení dělnických předáků, kteří se dále snažili vyjednávat s ministrem průmyslu a dalšími politickými autoritami. Dav se tedy pohnul směrem k místnímu vězení s cílem osvobodit své údajně uvězněné mluvčí. Budovu vězení obsadili bez větších problémů a zároveň získali přístup ke zde umístěnému armádnímu skladu zbraní.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Orgány státní moci však také nelenily. Již kolem 11. hodiny byly do města vyslány první tanky a obrněné vozy, které měly ochránit další veřejné budovy ve městě. Kritickou se situace stala kolem 2. hodiny odpolední, kdy na nedaleké letiště Lawica dorazil zástupce ministra národní obrany generál Stanislaw Poplawski, jehož úkolem bylo vojensky zpacifikovat město. Kolem 4. hodiny odpoledne do města dorazily další vojenské jednotky. Celkem byly do akce nasazeny oddíly ze 4 divizí, přes 400 tanků a obrněných aut, což dohromady čítalo asi 10 000 vojáků. Začal boj s chabě ozbrojenými demonstranty, který trval až do brzkých ranních hodin 29. června. Výsledkem bylo 74 mrtvých, několik stovek raněných. Zároveň již v noci začala vlna zatýkání. Zadržení byli posíláni do posádkových budov v blízkosti letiště Lawica, kde byli podrobování krutým výslechům. Více než polovina zatčených byla následně propuštěna, zbytek putoval do věznic v Poznani a okolí. 80% zadržených tvořili dělníci. 30. června probíhala ještě v několika podnicích stávka, ale celková situace již byla pod kontrolou státní moci a vojenské oddíly tak mohly pomalu opustit město.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Následovalo vyšetřování a příprava na soudní líčení. První soudní procesy s účastníky demonstrace byly zahájeny již na přelomu září a října 1956. Jejich cílem bylo především politicky zhodnotit červnové události. Strana pracovala s tezí provokace ze strany západních imperialistů, kteří prostřednictvím americké a západoněmecké tajné služby zorganizovali a řídili domácí polskou opozici. Tohoto cíle však nebylo s úplností dosaženo, v řadě případu sice padly tresty ve výši od 2 do 6 let, zároveň ale byly odhaleny některé případy bití a vynucených výpovědí, řadě obžalovaných byl také snížen trest díky iniciativě poznaňských právníků, kteří obviněným poskytli své služby buď zcela zdarma, nebo za snížený honorář.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/77/Pozna%C5%84skie_Krzy%C5%BCe_RB1.JPG/200px-Pozna%C5%84skie_Krzy%C5%BCe_RB1.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/77/Pozna%C5%84skie_Krzy%C5%BCe_RB1.JPG/200px-Pozna%C5%84skie_Krzy%C5%BCe_RB1.JPG" width="149" /></a></div>
Díky přítomnosti zahraničních pozorovatelů se informace událostech dostaly na západ, kde místnímu veřejnému mínění poodhalily pravou tvář socialistické „demokracie“, v důsledku čehož komunistické úřady následně blokovaly veškeré informace o těchto událostech a jejich nejaktivnější účastníci byli i v dalších letech pronásledování. Poznaňský červen začala znovu připomínat až Solidarita na počátku 80. let. Zasloužila se především o vybudování pomníku přímo v centru Poznaně, který byl odhalen u příležitosti 25. výročí protestu v roce 1981.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Byť poznaňské protesty byly potlačeny, jejich dopad na společnost a stranu byl citelný. V řadách komunistů začal totiž sílit proud, který se pomalu ale jistě začal přiklánět k chruščovskému trendu, Poznaňský červen tak nepřímo přispěl k událostem z října 1956.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
(fotozdroj (shora dolů): <a href="http://static.polskieradio.pl/files/c448b386-3f6c-4123-974a-d37f4fb432ef.file">polskieradio.pl</a>; <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/77/Pozna%C5%84skie_Krzy%C5%BCe_RB1.JPG/200px-Pozna%C5%84skie_Krzy%C5%BCe_RB1.JPG" target="_blank">wikipedia.pl</a>)</div>
<br />
<br />
<i>Práce neprošla před publikací jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-38226942949271328102011-11-02T18:00:00.000-07:002012-01-15T14:03:45.920-08:00Československo-polská konfederaceVladimír Velešík - Československo-polská konfederace, 2.11.2011<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://praha.trade.gov.pl/_/mono_pica_20100111_131522.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="165" src="http://praha.trade.gov.pl/_/mono_pica_20100111_131522.gif" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Třebaže se o myšlence československo-polské konfederace jednalo především v období druhé světové války, můžeme vzpomenout i na některé starší události a projekty, v nichž šlo buď o československo-polské vojenské spojenectví nebo přímo o nějakou formu spojení obou zemí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"><br /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak hned po první světové válce, když jak Československo, tak i Polsko získaly nezávislost, můžeme připomenout projekt „Miedzymorze“, který by zahrnoval nejen oba dotyčné státy, ale i Pobaltí, Maďarsko, popřípadě části Jugoslávie. Je jasné, že spojení území tak obrovského a nejednotného, bylo spíše fixní ideou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"></a></div>
<a name='more'></a><a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"><br /></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Další projekt na sblížení Polska a malodohodových států (ČSR, Rumunsko, Jugoslávie) – někdy se uvádí i účast Rakouska – se váže k roku 1934 a snahám o tzv. východní Locarno neboli pakt o garanci hranic východoevropských států především proti Německu. Tento plán padl, když byl v Marseille zavražděn jeho hlavní zastánce, francouzský ministr zahraničí Barthou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"><br /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Kromě toho se lze důvodně domnívat, že by pakt byl stejně nepříliš funkční, a to kvůli pohraničním sporům, které Polsko vedlo prakticky se všemi svými sousedy. Tak i jakékoliv vyrovnání s Československem komplikovala otázka Těšínska, o které oba státy svedly po první světové válce dokonce ozbrojený konflikt.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"><br /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně od let 1938-39 nastávají nové podmínky. Československo je v několika fázích postupně rozbito, Polsko v září 1939 vojensky poraženo a obsazeno. Oba státy pak zakládají své exilové vlády, které spolu spolupracovaly. A tak se idea československé federace s Polskem stala opět aktuální. Nepochybně sehrála svou roli právě zkušenost z počátku války, kdy v prostoru bývalé rakousko-uherské monarchie byly její malé nástupnické státy postupně tím či oním způsobem podrobeny Německem. Vůle obnovit samotné Rakousko-Uhersko nebyla, ačkoliv např. Churchill později navrhl myšlenku Podunajské federace, která by přibližně jeho prostor vyplňovala. Jedinou další možností tedy zůstalo Polsko.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"><br /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Představy o budoucím svazky byly přirozeně rozdílné, což vyplývá z nestejně velké mocenské pozice Polska a Československa. Poláci se tak stali zastánci užší spolupráce, spíše na základě federálním, zatímco československá strana navrhovala konfederální model „dvoj- případně trojdomku“ Čechů, Slováků a Poláků.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"><br /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Konkrétní deklarace o budoucím svazku vznikla v listopadu 1940 (dole je uveden odkaz na její text) s tím, že vyhověla spíše československé straně – smluvní strany měly zůstat nezávislými státy, které budou koordinovat svou vnitřní, zahraniční, měnovou nebo vojenskou politiku. V této době nebyla proti projektu nejen Velká Británie, ale ani SSSR, který v létě 1941 v podstatě změnil strany a stal se součástí protihitlerovské koalice. Sovětský postoj se nicméně později změní s obratem ve válce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"><br /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak v roce 1942 přichází Beneš s dalším prohlášení, kde navrhl konfederaci. SSSR byl už tehdy kritičtější, když se mu nelíbila otevřenost paktu – bál se odtržení od roku 1940 okupované a anektované Litvy, historicky spjaté s polským státem. </div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://draft.blogger.com/goog_547466468"><br /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Velká Británie už tehdy doporučila oběma zainteresovaným zemím, aby hledali spíše sovětskou podporu. Plány konfederace se tak ocitají za zenitem a i když se o nich mluví ještě dva další roky, realizace je už nepravděpodobná. Definitivní zmar přineslo pak jednak stanovisko prezidenta Beneše, když vytvoření konfederace přímo navázal na souhlas SSSR s tím, že nebude-li Stalin souhlasit, konfederace se nevytvoří, jednak také smrt polského generála Sikorského v roce 1943.</div>
<br />
Odkaz na jeden z textů připravované československo-polské federace:<br />
<br />
<a href="http://www.ceskapolitika.cz/Pravo/cesko_polska_konfederace.htm">http://www.ceskapolitika.cz/Pravo/cesko_polska_konfederace.htm</a><br />
<br />
(fotozdroj: <a href="http://praha.trade.gov.pl/cz/PolskiBizneswCzechach/article/detail,3209,Klub_polskeho_kapitalu_v_Ceske_republice_vyhlasuje_soutez_o_Cenu_za_propagaci_a_rozvoj_cesko-polskych_vztahu_za_rok_2009.html" target="_blank">praha.trade.gov.pl</a> (ilustrační foto))<br />
<br />
<br />
<i>Práce před publikací neprošla jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com1Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-24226912890978069602011-10-26T18:30:00.000-07:002012-01-14T08:17:22.474-08:00Varšavské povstání 1944Markéta Špačková - Varšavské povstání 1944, 26.10.2011<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://blisty.cz/img.php?id=-7344&size=350&mg=0&" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="http://blisty.cz/img.php?id=-7344&size=350&mg=0&" width="200" /></a></div>
Britský historik Norman Davies označuje boj Poláků o Varšavu za jednu z největších tragédií 20. století. (1) Davies zároveň zmiňuje, že této tématice zatím nebyla věnována náležitá pozornost, a to především kvůli cenzuře poválečných úřadů, které si nepřály zveřejnění historických skutečností. (2) Povstání se nikdy nestalo předmětem vyšetřování Norimberského tribunálu, přestože téměř došlo ke zničení jednoho z nejstarších hlavních měst Evropy a obrovským ztrátám na životech.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Členové polské podzemní armády, kteří povstání iniciovali, tento pojem nepoužívali. Vzhledem k vývoji na východní frontě je nazývali „bitvou o Varšavu“. Až po zničení města a skončení 2. světové války se začal používat termín: povstání či varšavské povstání. (3)<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br /></b><br />
<b>Situace před povstáním a okolnosti k němu směřující:</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejdůležitějším spojencem Polska v roce 1944 byla Velká Británie. Polská exilová vláda se tím zařadila do okruhu liberálních demokracií, za které Velká Británie a Spojené státy přebíraly jistou míru zodpovědnosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Významnou událostí předcházející povstání se stalo zrušení spojenectví mezi Třetí říší a Sovětským svazem napadením Sovětského svazu Hitlerem 21. června 1941. Dvojí okupace území Polské republiky se rázem změnila na výhradní panování Třetí říše i na územích, která se předtím nacházela pod vlivem Sovětského svazu. V této situaci mohla polská vláda v Londýně vedená Władysławem Sikorskim spojovat naději s účastí SSSR ve válce. Dne 14. srpna podepsala vojenská delegace v Moskvě dohodu o vytvoření Polské armády (Armia Polska), která by tvořila součást ozbrojených sil „suverénní Polské republiky“ a byla organizačně podřízena jejímu nejvyššímu veliteli ve spolupráci s vrchním velitelstvím SSSR. (4) Na přelomu let 1942 a 1943 navštívil premiér vlády Sikorski již potřetí Roosevelta v USA a ten mu přislíbil podporu hranic v té podobě, jak ji stanovila mírová jednání v Rize. Zároveň Roosevelt přesvědčoval Velkou Británii, aby získali Sikorského k uznání Curzonovy linie na východě výměnou za územní zisky na západě. V této době vyšla najevo tzv. kauza Katyně. V noci 12. dubna 1943 berlínský rozhlas oznámil, že vojáci Třetí říše během invaze do SSSR objevili v lesíku u Katyně masové hroby polských důstojníků, kteří byli povražděni</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
sovětskou policií v roce 1940.5 Tím se objasnilo záhadné zmizení asi 15 000 policistů a důstojníků, kteří byli uvězněni po sovětském vpádu do Polska. Sikorského vláda se obrátila na Mezinárodní červený kříž s žádostí o vyšetření případu stejně jako Němci.6 Moskva reagovala pobouřeně a obvinila ze zločinu Třetí říši. Novému polskému velvyslanci Tadeuszu Romerovi Moskva přednesla záležitost jako projev spiknutí polské vlády s Hitlerem, znevážení spojeneckých dohod se Sovětským svazem a jako důvod k přerušení styků s polskou vládou. Západní mocnosti neměly zájem na zviditelnění katyňské záležitosti, Churchill, který</div>
<div style="text-align: justify;">
Polákům ve Velké Británii poskytl azyl, jim zabránil tuto citlivou otázku dále rozviřovat. Stalin vyjádřil ochotu k obnovení diplomatických styků pod podmínkou, že vládu opustí nepřátelští ministři a Sikorski uzná Curzonovu linii. Při návratu do Londýna se letadlo se Sikorskim zřítilo do moře. Jeho smrt zapříčinila ochlazení vztahů mezi polskou emigrací a Moskvou, které získalo trvalý charakter. (7)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Od počátku německé okupace vznikla v Polsku asi tři sta podzemních organizací. Některé byly málo početné a odpůrcům se podařilo je rychle zničit, jiné existovaly déle – například: Ojczyzna (Vlast) a Gryf Kaszubski (Kašubský „pták Noh“). (8) Další organizace navazovaly na předválečné nebo vznikaly nově. Z pověření vlády generála Sikorského vznikl v listopadu 1939 Výbor pro záležitosti Polska s generálem Sosnkowským v čele Svazu ozbrojeného boje. V únoru roku 1942 byl Svaz ozbrojeného boje přejmenován na <b>Domácí</b> či <b>Zemskou armádu</b> (Armia Krajowa). (9) Odbojová organizace Svaz odvety likvidoval zvláště brutální nacisty a zrádce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Naprostým zvratem ve válce na východní frontě, ale i ve vývoji Polska, bylo zastavení německého útoku u Stalingradu v listopadu 1942. Tato událost měla rozhodující vliv na rozložení sil v rámci vítězné koalice a přispěla k posílení Stalinovy pozice. V momentě německé porážky na východě polské Národní ozbrojené síly pochopily, že Hitler prohraje a jediným nepřítelem zůstane Sovětský svaz a jeho stoupenci na území Polska. Z tohoto důvodu napadly Národní ozbrojené síly levicové podzemí: v srpnu 1943 vyvraždily u Borowa na Lublinsku partyzánský oddíl Lidové gardy a na Kielecku došlo k likvidaci celých vesnic obviněných ze sympatií s komunisty. Pro Stalina se tyto události staly příležitostí k obvinění polského podzemí ze spojenectví s Hitlerem.(10) Z výčtu daných událostí je patrná gradace nepřátelství a nedůvěry mezi Polskem a Sovětským svazem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Další událostí předcházející samotné povstání je <b>povstání ve varšavském ghettu</b>. Obyvatelé ghetta se 19. dubna 1943 postavili proti nacisty naplánované likvidaci ghetta. Na povstání se podílelo asi něco okolo 1000 povstalců, kteří byli podporováni obyvatelstvem čítajícím zřejmě 60 000 osob. Proti nim stály asi 3000 dobře vyzbrojených příslušníků německých vojsk, kteří vypalovali domy plamenomety a používali při tom otravné plyny. Zničením synagogy 16. května byly boje skončeny a ghetto bylo srovnáno se zemí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V době očekávané porážky Německa se stále častěji objevovaly obavy o udržení předválečných hranic na východě země. Na obranu hranic byla připravena akce s názvem Bouře – spočívala v převzetí moci na tomto území okamžitě po odchodu Němců a ještě před příchodem Rusů. V rámci operace Bouře zahájila Domácí armáda boj s německými vojsky, během kterých došlo k navázání spolupráce s Rudou armádou. Po jejich porážce velitelé Rudé armády požadovali podřízenost Domácí armády svému velení, což vedlo ke konfliktům, ale pod hrozbou odzbrojení se Domácí armáda stáhla a pokračovala v bojích na Lublinsku. (11) V polovině roku 1944 usoudilo velení Domácí armády, že přišel čas na velké povstání v centru veškerého hnutí – ve Varšavě. Jednalo se jim o to, aby předešly sovětská vojska, která táhla z Lublinska na Varšavu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Varšavské povstání:</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.moderni-dejiny.cz/clanky/2203_top.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="http://www.moderni-dejiny.cz/clanky/2203_top.jpg" width="320" /></a>Velitel Domácí armády generál Tadeusz Komorowski-Bór stanovil počátek povstání na 1. srpna 1944 úderem páté hodiny odpolední. (12) Vedení Domácí armády očekávalo pomoc Rudé armády vzhledem k informaci, že Stalin obsazuje pravý břeh Varšavy- Pragu. Zároveň chtělo Stalina při osvobozování města předběhnout. Faktem zůstává, že Stalin neměl na poskytnutí pomoci zájem – jeho účast by ho postavila do nevýhodné situace: buď by musel uznat domácí orgány Polské republiky, nebo by se podílel na likvidaci povstání, což by vyvolalo vážné mezinárodní ohlasy. (13) Jak píše Andrzej Paczkowski: „<i>Pro Moskvu byla obě východiska stejně špatná. Bylo tedy zvoleno třetí. Rudá armáda po šest týdnů nepodnikla žádný pokus o úder, dokonce ani na část Varšavy na pravém břehu Visly, a ponechala povstalce odkázané na vlastní síly. Nesčetné prosby vlády a prezidenta o materiální pomoc Spojenců se tříštily o absenci souhlasu SSSR s přistáním spojeneckých letadel na sovětských letištích. To se rovnalo rozsudku smrti nad desítkami tisíc vojáků a obyvatel Varšavy.</i>“ (14)</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Varšavské povstání vzniklo z několika příčin: politických – snaha demonstrovat odvahu bojovat s Němci a předvést, že boj vedou legální orgány suverénního státu; také vojenských – Hitlerova vojska byla na ústupu a na obzoru byl pád Třetí říše; psychologických- varšavská Domácí armáda se na otevřený boj připravovala několik let. (15)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Powstanie_warszawskie_patrol.jpg/250px-Powstanie_warszawskie_patrol.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Powstanie_warszawskie_patrol.jpg/250px-Powstanie_warszawskie_patrol.jpg" width="268" /></a></div>
Velení Domácí armády počítalo s bleskovým překvapením protivníka a se ziskem zbraní z německých skladů. Na své straně mělo asi 50 tisíc nedostatečně vyzbrojených mužů. Na německé straně stálo 16 tisíc vojáků s moderním vybavením, jejichž počet se zvětšil na 22 tisíc. (16) K momentu překvapení nedošlo a velení německých vojsk se ujal generál Erich von dem Bach-Zelewski, zkušený v protipartyzánských operacích. Jeho oddíly zahájily 5. srpna protiútok ofenzivou podél hlavních komunikačních os a útokem na varšavskou čtvrť Wola, kterou hájily oddíly pod vedením Jana Mazurkiewicze „Radosława“. Oblast varšavského levého břehu byla rozčleněna (Śródmieście, Żoliborz, Wola, Ochota, Mokotów). Boje </div>
<div style="text-align: justify;">
naplánované na několik dní trvaly díky nasazení a odhodlání povstalců déle než dva měsíce. Povstalci se stáhli do podzemí a částečně do okolních lesů a Kampinoského pralesa. Podařilo se jim ovládnout několik čtvrtí – Staré Město, Wolu, Śródmieście a část Mokotowa. Ty se staly centrem nejničivějších pouličních bojů, při kterých došlo k likvidaci asi 80 tisíců civilistů – ti se bez potravin a vody způsobem komunikace zůstaly podzemní stoky a kanály. Na počátku září byli povstalci poraženi na Starém Městě, přesto ještě udržovali zvažovali povstalci návrh kapitulace, ale rozhodli se v boji pokračovat, stále totiž počítali </div>
<div style="text-align: justify;">
s podporou ze západu a úderem sovětských vojsk ze strany Pragy.(17) Dne 27. září padl Mokotów, 30. Żoliborz, bránilo se již jen Śródmieście. Velení povstání se rozhodlo začít jednat o kapitulaci, která skončila 2. října složením posledních zbraní. Vojákům Domácí armády se v průběhu kapitulace dostalo statusu válečných zajatců. Civilní obyvatelstvo bylo evakuováno do Pruszkowa a odtud do Třetí říše na nucené práce. (18) Město bylo určeno ke zničení, k čemuž záhy došlo. V počtu obětí se odborníci rozchází. Obecně se soudí, že během povstání zahynulo přes 150 tisíc civilních obyvatel, německé ztráty jsou odhadovány na 17 tisíc vojáků, povstalců zemřelo méně. Město bylo zničeno ze 70%. (19) Po válce se přemýšlelo o skrývali ve sklepeních hořících domů. Jediným Śródmieście a Żoliborz. Na začátku září přenesení hlavního města do Lodže.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poválečná propaganda obvinila z likvidace Varšavy a jejích obyvatel londýnskou exilovou vládu. Na druhé straně byla dávána vina Stalinovi, který vědomě způsobil zničení Varšavy.</div>
<br />
(fotozdroj (shora dolů): <a href="http://blisty.cz/img.php?id=-7344&size=350&mg=0&amp">www.blisty.cz</a>; <a href="http://www.moderni-dejiny.cz/clanky/2203_top.jpg" target="_blank">www.moderni-dejiny.cz</a>; <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Powstanie_warszawskie_patrol.jpg/250px-Powstanie_warszawskie_patrol.jpg" target="_blank">wikipedia.pl</a> )<br />
<br />
<br />
1 Davies, N.: Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor 2005, s. 11.<br />
2 Tamtéž.<br />
3 Tamtéž.<br />
4 Kosman, M.: Dějiny Polska. Praha, Karolinum 2011, s. 312.<br />
5 Kosman, M.: Dějiny Polska. Praha, Karolinum 2011, s. 313.<br />
6 Tamtéž.<br />
7 Tamtéž, s. 314.<br />
8 Tamtéž, s. 315.<br />
9 Tamtéž, s. 316.<br />
10 Kosman, M.: Dějiny Polska. Praha, Karolinum 2011, s. 320.<br />
11 Tamtéž, s. 321.<br />
12 Tamtéž, s. 324.<br />
13 Paczkowski, A.: Půl století dějin Polska 1939-1989. Praha, Academia 2000, s. 73.<br />
14 Paczkowski, A.: Půl století dějin Polska 1939-1989. Praha, Academia 2000, s. 73-74.<br />
15 Tamtéž, s. 74-75.<br />
16 Kosman, M.: Dějiny Polska. Praha, Karolinum 2011, s. 324.<br />
17 Tamtéž, s. 325.<br />
18 Tamtéž.<br />
19 Kosman, M.: Dějiny Polska. Praha, Karolinum 2011, s. 325.<br />
<br />
<i>Práce neprošla před publikací jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-42229710113959002772011-10-19T19:30:00.000-07:002012-01-14T08:40:53.123-08:00Osobnost Wincenty WitoseBarbora Scholzová - Osobnost Wincenty Witose, 19.10.2011<br />
<br />
<br />
<a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/20/Witos_1920.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/20/Witos_1920.jpg" width="150" /></a>• 1874-1945<br />
• polský politik, trojnásobný předseda vlády<br />
<br />
• narozen do chudé rolnické rodiny na Haliči<br />
<br />
• vojna v rakouské armádě (1895 – 1897) – nejprve u pěchoty, poté u dělostřelectva<br />
<br />
<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
• od r. 1895 člen rolnické strany<br />
• politická kariéra:<br />
<br />
<ul>
<li>1908 - 1914 člen Haličského zemského sněmu (Lvov - hl. m. Haliče)</li>
<li>1909 - 1931 starosta Wierzchosławice (rodná vesnice)</li>
<li>1911 - 1918 člen rakouské říšské rady</li>
<li>r. 1913 rozdělení rolnické strany → člen PSL (Polská lidová strana) Piast</li>
<li>1917 - 1918 člen Národní ligy</li>
<li>1919 - 1933 poslanec Sejmu – aktivita v zákulisních debatách</li>
<li>1920 - 1921, 1923, 1926 premiér Polska</li>
</ul>
<br />
<br />
• <b>1. vláda WW</b> (24. 7. 1920 – 13. 9. 1921)<br />
<br />
<ul>
<li>vláda národní obrany, sdružení všech parlamentních sil</li>
<li>pozornost otázkám morálky a veřejnosti v době polsko-sovětské války (sám opakovaně na frontě)</li>
<li>pomalý rozpad koalice – spory o mírové konferenci v Rize, návrhu ústav (zatím platila tzv. malá ústava = dočasná regulace státního zřízení)</li>
<li>první odstoupení v květnu 1921 Piłsudski nepřijal → rekonstrukce kabinetu</li>
<li>druhé odstoupení v září 1921, přijato → vláda A. Ponikowského</li>
</ul>
<br />
<br />
• opět poslanecký mandát, v nové politické realitě vůdce středových sil v parlamentu<br />
• <b>2. vláda WW </b>(28. 5. 1923 – 14. 12. 1923)<br />
<br />
<ul>
<li>plány na zavedení progresivní daně, měnové reformy, zákonů o inspekci práce, pojištění proti nezaměstnanosti</li>
<li>popularita klesala se zhoršující se ekonomickou situaci (hyperinflace, snížení reálných mezd, kolaps výroby, stávky)</li>
<li>říjen 1923 rekonstrukce kabinetu – generální stávka levicové opozice, střety v Krakově (boj pracovníků s policií a armádou – zabito 18 civilistů, 3 důstojníci, 11 vojínů)</li>
<li>odstoupení vlády v prosinci 1923 (v důsledku odchodu 1/3 členů PSL)</li>
</ul>
<br />
<br />
• vláda Władisława Grabského (prosinec 1923 – listopad 1925) – program komplexní ekonomické reformy (měna, daně... skvělý ekonom) – 1925 nová finanční krize (zadlužení) – Polská banka konec burzovních transakcí → demise<br />
• vláda Alexandra Skrzynského (listopad 1925 – květen 1926)<br />
<br />
• <b>3. vláda WW </b>(10. 5. 1926 – 14. 5. 1926)<br />
<br />
<ul>
<li>středopravicové strany, ostrá kritika od Piľsudského</li>
<li>převrat, manifestace vedené důstojníky, nepřátelské výpady proti vládě, boje – možnost občanské války - vláda neschopná jednat → odstoupení</li>
</ul>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
(fotozdroj: <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/20/Witos_1920.jpg" target="_blank">wikipedia.pl</a>)</div>
<br />
<i>Práce neprošla před publikací jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-11394193599571247862011-10-12T16:30:00.000-07:002012-01-14T08:42:16.191-08:00Osobnost Józefa PiłsudskéhoPavel Langer - Józef Klemens Piłsudski, 12.10.2011<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Pilsudski_1910_1920_LOC_hec_14263_restored.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Pilsudski_1910_1920_LOC_hec_14263_restored.jpg" width="178" /></a>Józefa Piłsudského (1) chápe Davies jako zastánce moderní polské státnosti. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny z Litvy (5. prosince 1867 Zułów, dnes Zalavas– 12. května 1935 Varšava). Navštěvoval ruské gymnázium ve Vilně a krátce i medicínu v Charkově.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na scénu se dostává roku 1887, kdy je za bratrovu spoluúčast na plánovaném atentátu na cara odsouzen k 5 letům nucených prací ve východní Sibiři. Po epizodních pobytech v západní Evropě a s formujícím přesvědčení o nutnosti reforem se stal spoluzakladatelem Polské socialistické strany (PPS) (2). Jako redaktor Dělníka (Robotnik) se proslavil svou útočností, přímočarostí a zájmem o národní osvobození. V zimě 1901 je v Lodži zatčen za distribuci ilegálních letáků a deportován do varšavské citadely, o které napíše svůj literární debut Desátý pavilon. Bojové čety PPS se během revolučních let 1905 - 1906 postavily do čela stávek a pouličních nepokojů, Piłsudski se v Tokiu snaží formovat legie z ruských vězňů z války v Mandžusku.(3)</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
Coby nežádoucí osoba a bývalý terorista se další léta v Haliči snaží o řešení polské otázky silou oceli, carské</div>
<div style="text-align: justify;">
úřady pro jeho vytyčené cíle neměly pochopení. Příležitost se mu naskytla vypuknutím Velké války, v pozici komendanta legií bojem po boku Ústředních mocností (nejen na západní frontě) se snažil získat sympatie budoucích hegemonů středo-východní Evropy a vydobýt si dostatečné zásluhy pro následné ustavení samostatného polského státu. Vojenské křídlo rakouské Polské národní organizace (PON) se nazývalo Legie, skládalo se ze 3 brigád náhle rozpuštěných roku 1917 – přidružená byla tajná Polská vojenská organizace (POW), která prováděla akce v ruském týlu i po rozpuštění, rovněž spadala pod Piłsudského. (4)</div>
<div style="text-align: justify;">
Spolupráce s Německem i Rakouskem-Uherskem se však nevyvíjela dle představ, příležitost však teprve měla přijít... V letech 1916-1917 obrátil pozornost k Polskému království, kde zastával post ministra obrany. Ofenzívy, následné průlomy na frontách i zhroucení německé mašinérie však přineslo kýženou šanci. Po stažení německé armády z Varšavy (11. listopadu 1918) byla regentskou radou svěřena moc do rukou právě Józefu Piłsudskému. Byl jmenován vrchním velitelem polských ozbrojených sil a o tři dny později náčelníkem státu. Pozice Piłsudského však nebyla jednoduchá, republika neměla ustavené hranice, vládu, ústavu a chybělo ji mezinárodní uznání, navíc již dříve nedokázal použít Legie jako nástroj nátlaku na Německo, v červenci 1917 dokonce odmítnul přísahat věrnost německému císaři, čímž si vysloužil vězeňský pobyt v Magdeburgu. Po propuštění (10. listopadu 1918) byl přímo nasměrován do Varšavy, ovládána Německem od srpna 1915, aby se předešlo ovládnutí Polska Spojenci, německá zpravodajská služba uplatnila stejný krok jako před 18 měsíci s Leninem. Další 4 roky působil jako hlava státu a zároveň působil coby vrchní velitel armády. (5)</div>
<div style="text-align: justify;">
Polské vojsko zabírá většinu Litvy a Běloruska, Rudá armáda je na pokraji zhroucení a v listopadu 1919 Děnikin útočí na Moskvu, v tomto momentě Piłsudski zaváhá a bělogvardějcům na pomoc nepřijde. Následujícího dubna táhne na Kyjev podpořit spřátelené direktorium, avšak v běloruském prostoru se formuje nebezpečná síla. V červnu 1920 „rudá jízda“ Buďonného zahání Poláky z Ukrajiny a o měsíc později Tuchačevskij rozjíždí hlavní sovětskou ofenzívu. Veškeré předchozí chybná rozhodnutí, která jej málem připravila o kariéru, byla smazána v bitvě u Varšavy, nazývané též Zázrak na Visle. Bočním útokem z jihu Piłsudski zastavil postup Tuchačevského (ten porážku připisoval jižní armádě a Stalinovi), téměř vymazal Buďonnyho a prakticky zcela zničil severní uskupení Rudé armády, tímto přímo donutil Lenina k jednání</div>
<div style="text-align: justify;">
o míru. Upevnil svou pozici a započal se novodobý mýtus o neporazitelnosti a neústupnosti maršála. Ještě 18. října 1920 vstupuje Piłsudski do Vilna a 18. března 1921 je podepsán Rižský mír o rozdělení pohraničí obou států. (6)</div>
<div style="text-align: justify;">
Prezidentské volby roku 1922 znamenaly fiasko, kvůli ústavnímu omezení Piłsudski odmítl kandidovat. Menšinoví voliči se postavili proti kandidátu nacionalistů a úřadu se ujal Gabriel Narutowicz – zavražděn při přehlídce nedlouho poté. Piłsudski stál opodál, situaci ke změně přispíval fakt, že se vojenské kruhy nechtěly podřídit civilní kontrole a nepokrytě odsuzovaly slabý a chaotický politický systém v zemi. (7)</div>
<div style="text-align: justify;">
Roku 1923 se stahuje z veřejného života a věnuje se publikační činnosti. Mezi jeho nejznámější díla patří</div>
<div style="text-align: justify;">
O významu vojáka-legionáře, Rok, Paměti revolucionáře či Příčiny selhání republiky - socialistickou minulost nezavrhoval, přesto již do strany nevstoupil. Úřad předsedy vlády vlastně zastával jen krátce (1926-1928 a 1930), přesto tahal za nitky a faktickým vládcem Polska byl až do své smrti. Józef Klemens Piłsudski umírá na rakovinu žaludku v květnu 1935 a je pohřben v katedrále na krakovském Wawelu. (8)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Ideová výbava:</b> (9)</div>
<div style="text-align: justify;">
Idea mnohonárodnostního národa, neochota publikovat teoretické úvahy, změna postojů, prvořadá nezávislost národa, svět ovládán krutou silou, smysl pro morálku a čest, vojenské záležitosti všudypřítomné, jagellonské pojetí, náboženská tolerance (i filosemita), hlavním nepřítelem Rusko-SSSR, pohrdání Benešem a ČSR, litevská zrada neodpustitelná, tábor nezávislosti…</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Sanační režim:</b> (10)</div>
<div style="text-align: justify;">
Celkové ovzduší na politické scéně dané doby vyvolávalo u Piłsudského nechuť se jakkoliv více angažovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nestabilita, nekompetentnost úředníků II. republiky, korupce ve všech sektorech ekonomiky na domácí scéně, v kombinaci s nevyjasněnými teritoriálními nároky se sousedními zeměmi, zejména po Locarnu (1925), postavili Piłsudského před neodvratnou věc – poměry v Polsku se měly od základu změnit, režim měl být brzy svržen. Odmítal vměšování do armádních otázek a s nechutí pozoroval další koaliční směsici připravovanou Witosem. Přidal se ke skupině vzbouřených legionářských důstojníků a 12. května 1926 se vrhnul od riskantního podniku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Postoj armády nebyl zdaleka jednotný, proti Piłsudskému se postavilo mnoho jeho bývalých spolubojovníků, např. generál Sikorski či prezident Wojciechowski. Převaha byla na straně oponentů (na straně Piłsudského stojí levicová část spektra včetně komunistů), jelikož si zachovali přízeň valné většiny armády i společnosti. Rozhodla ráznost a logistická obratnost Piłsudského. Kvůli stávce Unie železničářů nemohla vláda okamžitě přesunout posily po železnici a vzbouřenci během 3 dnů obsadily všechny klíčové budovy a strategické pozice ve Varšavě. Prezident i předseda vlády byli nuceni 14. května 1926 kapitulovat a Piłsudski se do konce svého života stal faktickým vládcem země.</div>
<div style="text-align: justify;">
Následný režim lze jen těžce definovat (odvozen od slova sanacja, návratu ke zdravé politice), nejednalo se o formu fašismu, ani o formální diktaturu. Parlamentní život fungoval nadále, jen byla opozice zatlačována policejními opatřeními. Opěrným pilířem Piłsudskému sloužil Nestranický blok pro spolupráci s vládou (BBWR), původní záměr s volebními machinacemi nevyšel, a tak tlak na opoziční síly posléze zesílil. V březnu 1933 je zakázán nacionalistický Tábor velkého Polska (OWP). Nespokojenost ukrajinských hnutí, rostoucí napětí na venkově a podobné rysy byly pacifikovány armádními složkami.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezpochybnitelným znakem tohoto období polských dějin je sociální vzestup armádní vrstvy. Józef Piłsudski oficiálně působil jako ministr války a zároveň jako generální inspektor ozbrojených sil, plukovník Józef Beck coby ministr zahraničí (od 1932), plukovník Walery Slawek byl několikrát předsedou vlády a vedoucím činitelem BBRW, plukovník Adam Koc působil v pozici prvního muže nástupnické BBRW Tábora národní jednoty (OZON).</div>
<div style="text-align: justify;">
Piłsudského doménou se stala zahraniční politika. Uvědomoval si nebezpečí plynoucí z geografického umístění Polska a všemožně se snažil vydobýt pozici, která by z dlouhodobého hlediska dávala šanci krajině přežít. Řídil se heslem o „sousedství dvou nepřátel“, podle kterého mělo Polsko udržovat přijatelné diplomatické vztahy s Německem i se SSSR, avšak žádných z nich se nenechat zavést do koaličního paktu. V souladu s politikou neutrality, v jehož stopách se snažil pokračovat i Beck, inicioval sepsání bilaterálních smluv o neútočení s platností na 10 let s oběma sousedními rivaly – 25. ledna 1932 se Sovětským svazem a 26. ledna 1934 s Říší.</div>
<div style="text-align: justify;">
Režim se v nelehkých letech nezhroutil, spíše jen obstál. Kulturní dění nebylo příliš dotčeno, došlo k rozmachu všemožných literárně-uměleckých směrů apod., indoktrinace státní ideologie nebyla uplatňována (kult samotného maršála je věc jiná), kurz zlotého byl vázaný na zlatý standard apod. Negativním rysem byla do očí bijící bída venkova, hrozivá 40% nezaměstnanost v průmyslu na dně deprese, polarizace a vzájemná nevraživost společenských vrstev či vyhrocující se antisemitismus. Dubnová, rakovinou devastovaného maršála čeká již jen měsíc života, ústava roku 1935 znamenala přeci jen přechod k autoritativnějšímu režimu, než byl ten „sanační“.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Spartánské chutě polského maršála: </b>(11)</div>
<div style="text-align: justify;">
Za svou oficiální rezidenci si vybral malý palác Belveder, zde obyčejně obědval kolem třetí hodiny odpoledne spolu s důstojníky, kteří konali službu v paláci. Pilsudski nebyl v jídle vybíravý, mnohé potraviny ale neměl rád, například zeleninu a ovoce, přestože mu je lékaři důtklivě doporučovali. Proto pro něj obyčejně pobočník loupal jablko nebo hrušku, krájel je na kousky a talíř s nimi kladl na stůl, aby je Pilsudski mohl pozvolna jíst. Od roku 1923 bydlel ve vile v Sulejówku u Varšavy. Obyčejně se probouzel v 10 hodin ráno, snídal v posteli (sklenku horkého čaje, housku s máslem, občas s medem) a četl noviny. Vedle postele Pilsudského vždycky stál talíř s ovocem a bonbony. Ve 12 hodin byl čas druhé, mnohem vydatnější snídaně. Přesně ve 3 hodiny odpoledne usedala rodina Pilsudského k obědu. U stolu bylo veselo, maršál vyprávěl anekdoty nebo zábavné příhody z minulosti a podněcoval tak u svých dcer zájem o dějiny. Pilsudski nebyl gurmánem, jedl jen to, co měl rád. Příznačné je, že neměl v oblibě nejen ovoce a zeleninu, ale i speciality z Vilna (přestože v dětství ve Vilnu bydlel) – bigos (kvašené zelí dušené s různými druhy masa, šunky a salámu) a litevské pelmeně a kromě toho i polévky. Z nápojů uznával pouze silný, horký a velice sladký čaj. Vodku Pilsudski prakticky nepil, jen čas od času si dopřával sklenku dobrého maďarského vína. Zbožňoval domácí cukroví a sladké preclíky. Velkou pozornost musel věnovat i svému vlastnímu zdraví. Lékaři mu předepsali přísnou dietu (pouze bílé maso a zeleninu), naprosté vyloučení alkoholu, silného čaje, černé kávy a polévek, jejichž základem byl hovězí vývar. Tekutiny musel omezit na čtyři sklenky denně.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<br />
(fotozdroj: <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Pilsudski_1910_1920_LOC_hec_14263_restored.jpg" target="_blank">wikipedia.pl</a>)<br />
<br />
1 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 141-143.<br />
2 Založena v Paříži 1892. Rozštěpena roku 1906 na PPS-Rewolucja hájící názor, že socialistický pokrok je podmíněn národní nezávislostí a PPS-Lewicu považující politiku směřující k vytvoření samostatného státu za okrajový jev. DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 137.<br />
3 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 140, 142.<br />
4 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 121.<br />
5 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 122-124.<br />
6 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 125-127.<br />
7 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 131.<br />
8 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 143.<br />
9 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 143-152.<br />
10 DAVIES, Norman: Polsko. Dějiny národu ve středu Evropy. Praha 2003. s. 132-134.<br />
11 http://czech.ruvr.ru/2011/09/16/56249999.html<br />
<br />
<i>Práce neprošla před publikací jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-48998736235569082582011-10-05T18:00:00.000-07:002012-01-14T10:24:30.576-08:00Sedmidenní válka na Těšínsku 1919Adéla Radková - Sedmidenní válka na Těšínsku 1919, 5.10.2011<br />
<br />
<i>Powerpointová prezentace převedena do jpeg obrázků. Po kliknutí na kterýhokoliv z nich se zobrazí fotogalerie, kde lze pohodlně listovat.</i>
<br />
<i><br /></i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZVfwAPGBUnJlU4bY54fu9Ll2DMWCbbxEIKcJcYA38CeywF6xo9gCOYIWT0Qa6Vv9gOFXMUo-CQVs2gJa-lKpj2zSwRX872GYB_ZV1-zcFtIG5RRax2HwtmGB_kksYShc-WMCiBHbuFuY/s1600/sedmidenni_valka_1919_01jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="222" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZVfwAPGBUnJlU4bY54fu9Ll2DMWCbbxEIKcJcYA38CeywF6xo9gCOYIWT0Qa6Vv9gOFXMUo-CQVs2gJa-lKpj2zSwRX872GYB_ZV1-zcFtIG5RRax2HwtmGB_kksYShc-WMCiBHbuFuY/s400/sedmidenni_valka_1919_01jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRY-BS274qG832lJ988XyXNDXxjcrA_ef4OhmdlLbZbxfiCYI13mhzqfY10vgDP0u4vVg3-xQdQkIrj5xQAeN6OrBOcrrN4cgk1FkwGx_VjfQxI5rvg4PIPP68tuX9hiCKEmikTyzDgmQ/s1600/sedmidenni_valka_1919_02jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRY-BS274qG832lJ988XyXNDXxjcrA_ef4OhmdlLbZbxfiCYI13mhzqfY10vgDP0u4vVg3-xQdQkIrj5xQAeN6OrBOcrrN4cgk1FkwGx_VjfQxI5rvg4PIPP68tuX9hiCKEmikTyzDgmQ/s400/sedmidenni_valka_1919_02jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgu3-H4xVNKFw6wcDavE-BNDQMF9rG654JrGRTZPyWVsORdG6k0YwR-QL6u0me9_o691NHdb62yIEL9VlohGO4WxZrdbEYeW-KUw8mo31tWBfRnaMXVoKlDeKBzISFj2Vvns4k-wHRTLlY/s1600/sedmidenni_valka_1919_03jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgu3-H4xVNKFw6wcDavE-BNDQMF9rG654JrGRTZPyWVsORdG6k0YwR-QL6u0me9_o691NHdb62yIEL9VlohGO4WxZrdbEYeW-KUw8mo31tWBfRnaMXVoKlDeKBzISFj2Vvns4k-wHRTLlY/s400/sedmidenni_valka_1919_03jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5lTByk8j6zeMyB6bzcwUdwEDHVyXRwJQ5R-9ZgshRnkjIdCZLae_HkjmJ2aQZxJrUfyC00ulGggd-FMg20c1FMPVoz49H_oIS0IsFhiKm-e9F8bGrh7-rxrSnwHVLnNAhQYsK7kSUF98/s1600/sedmidenni_valka_1919_04jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5lTByk8j6zeMyB6bzcwUdwEDHVyXRwJQ5R-9ZgshRnkjIdCZLae_HkjmJ2aQZxJrUfyC00ulGggd-FMg20c1FMPVoz49H_oIS0IsFhiKm-e9F8bGrh7-rxrSnwHVLnNAhQYsK7kSUF98/s400/sedmidenni_valka_1919_04jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDVt8VZgaE9hyRtTyIwDh4G7XLeUHsntPhzCiCHf_pDRpUMAMdcklD3Y9BJacILb6FFUCuAC7c285b4sYwkMzuCqBsVFL8gc6eoCK1YhsD0YW7a9hqhqMe0aSDXLPGTMd1m_q9GyAswEg/s1600/sedmidenni_valka_1919_05jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDVt8VZgaE9hyRtTyIwDh4G7XLeUHsntPhzCiCHf_pDRpUMAMdcklD3Y9BJacILb6FFUCuAC7c285b4sYwkMzuCqBsVFL8gc6eoCK1YhsD0YW7a9hqhqMe0aSDXLPGTMd1m_q9GyAswEg/s400/sedmidenni_valka_1919_05jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVs3n2T6kWUFfWnpYq9ntGsWOoDn_YKL8L2eh5EOTMUyV8dR04YFOsoMrdUybftj-EcZ37kh-cFTmyOcnC2TpzpinkuISTtzdKGL80zPvFl_P36h4z_a_z_UkQTkYViVgYfPPxRq9ANA8/s1600/sedmidenni_valka_1919_06jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVs3n2T6kWUFfWnpYq9ntGsWOoDn_YKL8L2eh5EOTMUyV8dR04YFOsoMrdUybftj-EcZ37kh-cFTmyOcnC2TpzpinkuISTtzdKGL80zPvFl_P36h4z_a_z_UkQTkYViVgYfPPxRq9ANA8/s400/sedmidenni_valka_1919_06jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVDYpYPFg-WoRp4k7BwEmAWes9vzw00lS1e7Uq3yxxH_Mn6wY97eD_k6Nx-WVFXtXzvag4Q5bTSf4czn43PYE4tpB7KgqyRh5bLy9QIdKizwVvCJThOutXTVyMzcfS3JFyDpbW32QoPPQ/s1600/sedmidenni_valka_1919_07jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVDYpYPFg-WoRp4k7BwEmAWes9vzw00lS1e7Uq3yxxH_Mn6wY97eD_k6Nx-WVFXtXzvag4Q5bTSf4czn43PYE4tpB7KgqyRh5bLy9QIdKizwVvCJThOutXTVyMzcfS3JFyDpbW32QoPPQ/s400/sedmidenni_valka_1919_07jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIEwR9Nrp8VBfsRF4N6BkLd0visdFuo0_5diPaM9bdHn3SZI-wuBIKhcF3ROMpk2_yh76b1uI50p0140mOrldD8Kq7xZfqaUmBS6gWdtemFoZhs-KoajTYOlR89aej0xwe7kmLzvWurV8/s1600/sedmidenni_valka_1919_08jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIEwR9Nrp8VBfsRF4N6BkLd0visdFuo0_5diPaM9bdHn3SZI-wuBIKhcF3ROMpk2_yh76b1uI50p0140mOrldD8Kq7xZfqaUmBS6gWdtemFoZhs-KoajTYOlR89aej0xwe7kmLzvWurV8/s400/sedmidenni_valka_1919_08jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQP95P0nK-tYrAN-ImqghQH8DcmuveHeW2QiidJuRzHK08BudtPx8XjoDSXkPjk1qZy5YsGJ-WcKty4X-EENYuCdb9AuM5AfhSZ0tPwMbmDrn7DS2B-adHp2pA4cleC5SONCHLNiMa32g/s1600/sedmidenni_valka_1919_09jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQP95P0nK-tYrAN-ImqghQH8DcmuveHeW2QiidJuRzHK08BudtPx8XjoDSXkPjk1qZy5YsGJ-WcKty4X-EENYuCdb9AuM5AfhSZ0tPwMbmDrn7DS2B-adHp2pA4cleC5SONCHLNiMa32g/s400/sedmidenni_valka_1919_09jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwjhE9yZBhJkXeU05GoA77-9ACxMXzEnDOALpEUJfCdl4ykCJzfBcTdjarx4hyrHk9KNkAYUb-RQ6b9TGxM211k3Oeh4-GSUxCGvxMb46ufRW3Y5pCCfatXVg-pkW1QzAEHL2LzMz_How/s1600/sedmidenni_valka_1919_10jpg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwjhE9yZBhJkXeU05GoA77-9ACxMXzEnDOALpEUJfCdl4ykCJzfBcTdjarx4hyrHk9KNkAYUb-RQ6b9TGxM211k3Oeh4-GSUxCGvxMb46ufRW3Y5pCCfatXVg-pkW1QzAEHL2LzMz_How/s400/sedmidenni_valka_1919_10jpg.jpg" width="400" /></a></div>
<br />benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997tag:blogger.com,1999:blog-8260245101357906829.post-50368643697636438832011-10-05T16:30:00.000-07:002012-01-14T08:37:24.708-08:00Polsko-sovětská válka 1919 – 1920Jiřina Sovová - Polsko-sovětská válka 1919 – 1920, 5.10.2011<br />
<br />
<div align="justify">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Bij_Bolszewika.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Bij_Bolszewika.jpg" width="148" /></a></div>
Zápas o východní hranice obnovovaného polského státu trval od listopadu 1918 do března 1921. Účastnily se ho různé národy (Litevci, Bělorusové, Rusové, Ukrajinci) a byl veden různými prostředky. Hlavní význam měly diplomatické a ozbrojené aktivity. Bojů se přímo účastnila značná část obyvatelstva, podněcovaly fantazii celého národa.</div>
V Lausanne vznikl v srpnu 1917 Polský národní výbor, který reprezentoval jak společnost doma, tak i emigraci s výrazně protiněmeckou orientací. V čele stanul Roman Dmowski jako předseda. Výbor byl pak hned v září Francií uznán za oficiálního polského představitele na západě. Postupně ho tak přijala i Anglie a Itálie.<br />
<a name='more'></a><br />
V polovině listopadu vydal Dmowski výzvu k spřáteleným státům, v níž se domáhal navrácení pobaltských zemí, která byla dříve zabrána Němci, včetně ústí Visly a Němenu. Požadoval také právo na sebeurčení slovanských národů. Adresáti zareagovali vesměs pozitivně.<br />
Situace v Polsku na přelomu v roce 1918 byla nestálá. Docházelo ke střídání vlád a až na podzim 1918 se situace stabilizovala. V téže době probíhají jednání o propuštění Jozefa Pilsudského z německého vězení. Velitel – Pilsudski – se vrátil ve stejném okamžiku, kdy byla ukončena válka. Následně byl podepsán mír s poraženým protivníkem – německá vojska se měla na jeho základě stáhnout na území za hranicemi před rokem 1914. <br />
Jozef Pilsudski se stal velitelem polské armády a byl pověřen civilní správou země („Prozatímní náčelník státu“). Pilskudski pak hned informoval ostatní státy o existenci svobodného Polska v historických hranicích. Významnou událostí ke konci r. 1918 se stal návrat světoznámého klavíristy a čelního exilového politika Ignacyho Paderewského, který se ujal funkce předsedy vlády.<br />
Pilsudski v dekretu z konce listopadu 1918 o volbách do Ústavodárného sejmu, vymezil volební okrsky, čímž určil i teritoriální rozsah nové Polské republiky. Kromě kongresového Polského království, Haliče a Těšínského Slezska měl na zřeteli i celý bývalý pruský zábor s Gdaňskem a Horním i Opolským Slezskem. Předpokládalo se také jmenování reprezentantů Polska na Litvě a Rusi na základě souhlasu místního polského obyvatelstva. 1<br />
Roman Dmowski vyjádřil na mírové konferenci v Paříži požadavek navrácení hranic Polské republiky do stavu před prvním dělením Polska v r. 1772. Neuvědomil si ale proměny národního uvědomění na východě. Pilsudski byl větší realista. Usiloval v té době o zvýšení svého vlivu na dávných pohraničních územích, kde vytvořil orgány vojenské a civilní správy. Stav armády v krátké době narostl nad hranici 500 tis. vojáků.<br />
Spojenci pak vyjádřili souhlas s Curzovonou linií – s východní polskou hranicí na Sanu a Bugu. 2<br />
Polsko-sovětská válka začala téměř okamžitě po ústupu německých okupačních vojsk, tedy na počátku r. 1919. Bolševici chtěli postupem na Západ zajistit přežití revoluce. Polsko se mělo stát „rudým mostem“, odkud se pak revoluce měla šířit do Německa a vyspělých průmyslových států Evropy. Boje trvaly skoro dva roky. Ofenziva Pilsudského armády trvala do podzimu a v jejím průběhu byla obsazena většina území Litvy a Běloruska.3<br />
<br />
Na základě dohody s ukrajinským atamanem Petljurou, kterému Pilsudski slíbil pomoc při znovuzískání Kyjeva od bolševiků a osamostatnění Ukrajiny, měla v polských rukou zůstat východní Halič a Volyň.4 Ataman při této příležitosti vyhlásil „nové období vzájemného přátelství ukrajinského a polského národa.“ Ofenziva spojenců pak byla zahájena koncem dubna 1920 a jejím výsledkem byl vstup polských vojsk do Kyjeva na začátku května. Rusko ale protiútokem brzy získalo zpět pozice na Volyňsku i na severu, o něž předtím přišlo.5<br />
Poláky vyhnal v červnu z Ukrajiny příchod bolševických vojsk vedených Buďonným. Tuchačevskij pak v červenci rozpoutal na severu hlavní sovětskou ofenzivu od řeky Bereziny. Polská vojska a podřízení velitelé Petljury ustupovali až do doby, kdy se protivníci dostali k Varšavě.6 Bolševické plány počítaly s bleskovým ovládnutím hl. města a nastolením vlády, která by byla ochotna spolupracovat s Moskvou.<br />
13. srpna se bolševici dostali do Radzyminy a Pragy. Následně se rozpoutaly krvavé boje a Rusové byli přinuceni k ústupu. Část Varšavy, kde sídlily státní instituce tak byla zachráněna.7<br />
Došlo k několika bitvám, při nichž byla Rudá armáda rozptýlena. Velitelé jednotlivých částí se pak navzájem obviňovali, kdo za to může. Šlo prakticky o jedinou naprostou porážku sovětské armády v celé její proslulé historii. Lenin pak připustil svou chybu v tom, že předpokládal nadšené vítání Rudé armády v Polsku a požádal o mír. Poté přešla iniciativa do rukou diplomatů.8 <br />
Po porážce v bitvě u Varšavy se další jednání přesunula do Rigy a byla ukončena v pol. října dohodou o přerušení bojů, definitivně tam byla také podepsána mírová smlouva 18. března 1921. Stanovili hranice vedoucí od Dviny na J napříč Podlesím s Minskem na ruské straně hranice, ve směru Zbruče a Dněstru. Zaručen byl konec vzájemné podpory vnitřních protivníků – Polsko se muselo rozloučit s Petljurou. Jako kompenzace za vykořisťování Polského království v době carismu Rusové odškodnili Poláky ve výši 30 mil. rublů ve zlatě a jako zástavu dali část korunovačních klenotů Romanovců. Nikdy slib nesplnili – Poláci dali klenoty do dražby. Požadovali zpět také kulturní statky uloupené Ruskem v letech 1772 – 1918. (sbírky knih, muzejních předmětů a archivních materiálů).<br />
Polsko muselo souhlasit se vznikem dvou na Moskvě závislých republik – Ukrajiny a Běloruska a muselo se vzdát rozsáhlých území na východě.<br />
Sešlo tak z Pilsudského plánu na polsko-litevskou federaci.9<br />
<br />
(fotozdroj: <a href="http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Bij_Bolszewika.jpg" target="_blank">wikipedia.pl</a>)<br />
<br />
1) KOSMAN, Marceli: Dějiny Polska, Karolinum, UK v Praze, Praha, 2011, s. 251 – 257.<br />
2) MACŮREK, Josef: Dějiny polského národa, Melantrich, Praha, 1948, s. 298 – 299.<br />
3) DAVIES, Norman: Polsko – dějiny národa ve středu Evropy, Prostor, Praha, 2003, s. 125.<br />
4) MACŮREK, Josef: cit. dílo, s. 299.<br />
5) KOSMAN, Marceli: Dějiny Polska, Karolinum, UK v Praze, Praha, 2011, s. 259.<br />
6) DAVIES, Norman: cit. dílo, s. 125.<br />
7) KOSMAN, Marceli: cit. dílo, s. 259.<br />
8) DAVIES, Norman: Polsko – dějiny národa ve středu Evropy, Prostor, Praha, 2003, s. 127.<br />
9) KOSMAN, M. – citované dílo, s. 260 – 261.<br />
<br />
<i>Práce </i><i>před publikací </i><i>neprošla jazykovou korekturou.</i>benekhttp://www.blogger.com/profile/08014656069984014003noreply@blogger.com0Na Hradě 245/5, 779 00 Olomouc, Česká republika49.5942355 17.254570749.591662500000005 17.2496352 49.5968085 17.259506199999997